Vyšebrodský cyklus a církevní restituce
Národní galerie měla do soboty 9. listopadu rozhodnout o vydání či nevydání patnácti obrazů, o které podle loni přijatého zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi žádá trojice katolických mnišských řádů. Pár dní před tímto datem však NG oznámila, že půlroční lhůta na posouzení žádostí nestačí. S žadateli se galerie dohodla, že věc bude dál prověřovat.
„Fakticky to znamená, že dnes jsme písemnou dohodu neuzavřeli. Druhá strana však zatím nepoužije náhradní mechanismus, tedy možnost obrátit se na soud. Vzhledem k mimořádnému významu uměleckých děl se obě strany dohodly na přiměřeném prodloužení lhůty pro rozhodnutí, a to v řádu týdnů až měsíců,“ vysvětlil v tiskové zprávě z 6. listopadu Vít Vlnas, který je prozatímně pověřen vedením NG.
Nejcennějším souborem, o nějž je žádáno, je devět deskových obrazů tzv. Vyšebrodského cyklu. Právní posudek k otázce jeho vydání či nevydání Cisterciáckému opatství ve Vyšším Brodě pro Art+Antiques zpracovali Jindřich Kalíšek a Jan Kozubek z advokátní kanceláře Becker a Poliakoff.
JUDr. Jindřich Kalíšek, JUDr. Jan Kozubek, Becker a Poliakoff s.r.o. – 30. 10. 2013
Dne 9. května 2013 podalo Cisterciácké opatství ve Vyšším Brodě prostřednictvím Královské kanonie premonstrátů na Strahově k Národní galerii žádost podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o církevních restitucích“ anebo „zákon“), jejímž předmětem je vydání devíti deskových maleb, tvořících tzv. Vyšebrodský cyklus (Vyšebrodský oltář). Národní galerie (NG), zastoupená prof. PhDr. Vítem Vlnasem, Ph.D., pověřeným vedením NG, o této skutečnosti oficiálně informovala veřejnost na tiskové konferenci konané dne 10. října 2013 a prohlásila, že nejpozději do 9. listopadu 2013 o žádosti cisterciáků rozhodne. Tento článek se zabývá především právní podstatou restitučního nároku opatství.
Vyšebrodský cyklus
Vyšebrodský oltářní cyklus tvoří devět deskových maleb neznámého autora (označovaného jako Mistr vyšebrodského oltáře, který působil v polovině 14. století na dvoře Karla IV.) přibližně z roku 1350, které jsou právem označovány jako vrchol české vrcholně gotické malby.
Devět obrazů, malovaných temperou na dřevě s křídovým podkladem, tvoří ucelený, pravděpodobně kompletní mariánsko-christologický cyklus zachycující radostné události ze života Krista (Zvěstování, Narození, Klanění tří králů), dále pašijové výjevy (Kristus na hoře Olivetské, Ukřižování, Oplakávání) a výjevy mystické (Zmrtvýchvstání, Nanebevstoupení, Seslání Ducha Svatého). Dle přetrvávající teorie měl být cyklus součástí hlavního oltáře klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Vyšším Brodě, kde měly být jednotlivé desky uspořádány do čtvercového retáblu korunovaného oltářní archou (datována 1350), a to ve třech liniích po třech deskách (odspodu radostné události, pašijové výjevy, mystické výjevy).
Kromě této hlavní teorie však existují i dva alternativní kunsthistorické výklady, založené na jiné dataci a odlišné interpretaci postavy objednavatele, autora (autorů) desek a především místa původního určení a uspořádání cyklu. Podle prvního výkladu byl cyklus určen a objednán Petrem I. z Rožmberka pro korunovaci Karla IV. českým králem (1347). Dle této hypotézy měly být desky umístěny v řadě vedle sebe do katedrály Sv. Víta na Pražském hradě. Dle druhého výkladu měly být desky uspořádány v jedné řadě v klášterním kostele ve Vyšším Brodě, a to na letnýři oddělujícím mnišský chór a hlavní loď.
V současnosti tvoří Vyšebrodský cyklus jádro Sbírky starého umění, která je organizační složkou NG, a je vystaven ve stálé expozici středověkého umění v Čechách a střední Evropě v Anežském klášteře v Praze.
Vyšebrodský klášter po roce 1938
V roce 1938 připadl Vyšebrodský klášter spolu s odstupovaným územím Sudet (konkrétně správním okresem kaplickým) Německé říši. Tehdejší opat cisterciáckého kláštera, založeného již v roce 1310, Josef Tecelín Jaksch nechal ještě před obsazením Vyššího Brodu německou armádou (2. října 1938) pod záminkou nutných restaurátorských prací odeslat nejcennější kulturní a sakrální památky kláštera (především Závišův kříž, Vyšebrodskou madonu a rovněž i Vyšebrodský cyklus, v té době tvořící součást sbírek obrazárny vyšebrodského kláštera) po do bezpečné správy NG v Praze (na jaře 1938). 17. dubna 1941 byl vyšebrodský klášter v rámci nacistických proticírkevních opatření zrušen, mnišská komunita rozpuštěna a rozptýlena a veškerý majetek zkonfiskován pro potřeby Německé říše. Objekt kláštera byl až do konce války ve správě různých složek ozbrojené německé moci, nejprve Gestapa a zvláštních jednotek SS, na konci války Wehrmachtu a sloužil jako uložiště uměleckých předmětů a cenností zrekvírovaných německou mocí a poté jako ubytovna a lazaret.
Vyšebrodský cyklus byl i přes snahu opata Tecelína spolu se všemi sbírkami NG zabaven německou mocí, z Prahy odvezen do Linze a na konci II. světové války objeven americkými silami v depozitáři v bývalých solných dolech v Alt Aussee. Cyklus získal prostřednictvím své vojenské mise zpět český stát, který jej umístil opět do péče NG. Reálné podmínky poškozeného a americkou správou obsazeného kláštera totiž neumožňovaly návrat cyklu do Vyššího Brodu. Vyšebrodský cyklus zůstal v péči NG i po únoru 1948, kdy řeholní komunitě ve Vyšším Brodě začala docházet naděje na úplnou právní rehabilitaci kongregace a další svobodné působení (Vyšebrodský klášter totiž byl – podobně jako řada jiných církevních institucí – po konci války vystavován systematické šikaně ze strany státních úřadů, které s ohledem na národnostní smíšenost mnišské komunity a rostoucí proticírkevní nálady vnímaly klášter jako státně nespolehlivou a v zásadě nežádoucí organizaci). V květnu 1950 byl zpustlý klášter obývaný již jen malou mnišskou komunitou zrušen podruhé, tentokrát mocí komunistickou (v rámci tzv. „Akce K“). Objekt kláštera a veškeré jeho vybavení připadlo státu, jehož jménem jej spravoval Státní úřad pro věci církevní, resp. místní správní orgány.
Vyšebrodský klášter byl cisterciákům vrácen teprve v roce 1990, a to na základě restitučního zákona č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého, ve znění pozdějších předpisů, a spolu s ním i majetek v klášteře umístěný k 10. dubnu 1950. Opatství se následně pokusilo domoci soudně i určení vlastnictví k některým cenným kulturním a sakrálním památkám, mimo jiné i k Vyšebrodskému cyklu. Soud prvního stupně a soud odvolací návrhu řádu vyhověly, avšak Nejvyšší soud ČR v řízení dovolacím (rozhodnutí č. j. 20 Cdo 2181/98-91) vyslovil názor, že výše zmiňovaný právní předpis nemůže dopadat na majetek, který nebyl součástí výčtem určených vracených nemovitostí před rozhodným datem, a rozhodnutí soudů nižší instance zrušil. Závěry Nejvyššího soudu následně fakticky potvrdil i Ústavní soud, který svým usnesením v řízení sp. zn. II. ÚS 115/03 stížnost opatství odmítlo jako neodůvodněnou.
Vydání podle zákona č. 428/2012 Sb.
Zákon o církevních restitucích říká, že jeho předmětem je jednak zmírnění některých majetkových křivd, které byly spáchány komunistickým režimem církvím a náboženským společnostem, které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona státem registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi (dále společně jen „církve“), a to v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 (dále jen „rozhodné období“), jednak vypořádání majetkových vztahů mezi státem a těmito organizacemi. Toto majetkové vypořádání nabývá podobu především restituce vlastnických práv církví k nemovitostem (stavbám a pozemkům včetně pozemků zemědělských a lesních) a dále navrácení některých věcí movitých osobami povinnými.
Oprávněnými osobami dle § 3 zákona o církevních restitucích jsou nejen registrované církve, ale i právnické osoby tvořící jejich součásti (tzn. např. i řeholní řády, komunity a kongregace, mají-li v rámci církve právní subjektivitu), dále právnické osoby zřízené církvemi k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům a Náboženská matice. Povinnými osobami jsou dle § 4 zákona stát a jeho organizační složky včetně státních fondů, státních podniků a státních příspěvkových organizací, mezi něž patří i NG.
Restituční oprávnění vzniká na straně oprávněné církve tehdy, byla-li jí v rozhodném období způsobena majetková křivda na původním majetku církví (tzn. na věcech, majetkových právech a jiných hodnotách), a to některým ze způsobů vymezených v § 5 zákona o církevních restitucích: odnětím věci bez náhrady podle pozemkových reforem a znárodňovacích předpisů, úkony učiněnými Náboženskou maticí (fond majetku odejmutého především ve 40. a 50. letech církvím, spravovaný Státním úřadem pro věci církevní), pakliže nakládala s majetkem, který nevlastnila, zkrácený dražebním řízením ve prospěch státu, vynucenou darovací anebo kupní smlouvou se zvlášť nevýhodnými podmínkami, protiprávním znárodněním anebo vyvlastněním, v důsledku politické a náboženské perzekuce a v neposlední řadě převzetím nebo ponecháním si věci bez právního důvodu. Oprávněná osoba přitom musí uplatnit svůj nárok přímo u povinné osoby, která s předmětným majetkem v současnosti disponuje, v jednoroční propadné lhůtě od účinnosti zákona, tj. do 5. 12. 2013. Povinná osoba následně musí rozhodnout o vydání anebo nevydání majetku ve lhůtě 6 měsíců a o případném vydání s oprávněnou osobou uzavře dohodu. Případné spory z nevydání majetku následně rozhoduje dle § 18 zákona věcně a místně příslušný soud.
Lze shrnout, že v případě Vyšebrodského cyklu byla žádost o navrácení majetku podána oprávněnou osobou správné povinné osobě, a to v zákonné lhůtě. Jak ale právně posoudit oprávněnost tohoto nároku?
Otázka vlastnictví
O vydávání movitých věcí, mezi něž nepochybně patří i Vyšebrodský cyklus, hovoří § 7 odst. 2 zákona o církevních restitucích: Povinná osoba vydá oprávněné církvi movitou věc ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku církve a stala se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla oprávněná církev nebo její právní předchůdce v rozhodném období některým z výše popsaných způsobů (viz § 5 zákona), pokud (movitá věc) funkčně souvisela nebo souvisí s nemovitou věcí, kterou církev vlastní, nebo která se vydává podle tohoto zákona. Jinak řečeno, povinná státní organizace vydá církvi movitou věc jen tehdy, pakliže byla tato věc církvi odejmuta některým z kvalifikovaných způsobů v období po 25. únoru 1948 a pokud tato věc souvisela svou funkcí s funkcí nemovitosti, která byla církvi již vydána anebo o kterou církev žádá dle zákona o církevních restitucích.
První spornou otázkou v případě Vyšebrodského oltáře, kterou bude muset NG při rozhodování o případném vydání Vyšebrodského cyklu Cisterciáckému opatství ve Vyšším Brodě, může být paradoxně otázka vlastnických a užívacích práv k počátku rozhodného období. Je nepochybné, že cisterciácké opatství vlastnilo Vyšebrodský cyklus nejméně do období před svým prvním zrušením nacistickými orgány (17. dubna 1941). S ohledem na § 1 dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů jsou také bez rozporů neplatné veškeré majetkově-právní úkony, kterými si přivlastnila majetek opatství Německá říše anebo její organizace. Na druhou stranu, dekretální normotvorba přímo nedopadá na samotný akt zrušení opatství německou mocí, takže současně není vyloučena ani aplikovatelnost dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, kterým se konfiskuje veškerý majetek Německé říše a jejích organizací na územní tehdejšího Československa ke dni 30. říjnu 1945.
NG také bude muset při svém rozhodování o zařazení Vyšebrodského cyklu do původního majetku opatství vzít v potaz stav po roce 1946, kdy byly obrazy navráceny do Československa. Především bude nutné posoudit právní subjektivitu opatství v poválečných letech a také vznik případné majetkové křivdy ve smyslu zákona o církevních restitucích. V tomto smyslu se jeví jako nejpravděpodobnější naplnění skutkové podstaty § 5 písm. k) zákona, konkrétně ponechání si věci bez právního důvodu. Současně však nelze ani vyloučit neoprávněné vyvlastnění anebo nezákonný postup tehdejší Náboženské matice. Na druhou stranu bude nutné posoudit, zda k okamžiku zahájení rozhodného období nespravovala NG Vyšebrodský cyklus po právu (tzn. prozkoumat právní akt zapůjčení opatem Tecelínem, dopad obou výše uvedených dekretů a další právně relevantní události).
Problém funkční souvislosti
I kdybychom bez dalšího přijali tezi o nepřerušeném vlastnictví Vyšebrodského cyklu opatstvím, zůstává k vyřešení otázka funkční souvislosti mezi Vyšebrodským cyklem a nemovitostmi vlastněnými opatstvím v rozhodném období. Zákon o civilních restitucích totiž dopadá především na nemovitosti, zemědělské a lesní pozemky, vracení movitých věcí církvím je aktem sekundárním. Důvodová zpráva zákona k tomu uvádí: „Cílem je zachovat stávající funkční celky a plně obnovit ty funkční celky, které v rámci původního majetku registrovaných církví a náboženských společností existovaly a byly totalitním režimem narušeny. Na základě odstavce 2 (§ 7, pozn. aut.) mají být oprávněným osobám vydány movité věci, které funkčně souvisely nebo souvisejí s nemovitostmi, které oprávněné osoby již vlastní, nebo které se vydávají podle tohoto zákona. Do takto definovaného okruhu věcí patří zejména movité věci, které byly příslušenstvím nemovitosti z původního církevního majetku (např. oltáře, monstrance, kalichy), ale v současnosti buď nejsou určeny k užívání s touto nemovitostí, anebo mají odlišného vlastníka od vlastníka věci hlavní. Toto ustanovení odstraňuje některé nedůslednosti, k nimž došlo při vracení majetku podle zákona č. 298/1990 Sb., a zároveň napravuje křivdy, způsobené např. konfiskací kultovních předmětů.“
Ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát, že důvodová zpráva jasně svědčí vzniku funkční souvislosti mezi nemovitostmi ve vlastnictví opatství, které již byly navráceny dle zákona č. 298/1990 Sb., a Vyšebrodským cyklem, dle našeho názoru tomu tak není. Předně zákonodárce odkazuje při posuzování funkční souvislosti na právní konstrukci příslušenství nemovité věci (z původního církevního majetku). Příslušenstvím věci je přitom dle § 121 odst. 1 občanského zákoníku jiná samostatná věc, která náleží vlastníkovi hlavní věci a je jím určena k tomu, aby byla s hlavní věcí trvale užívána. Jinak řečeno, příslušenství věci je z rozhodnutí vlastníka trvale funkčně spojeno s jinou samostatnou věcí (věcí hlavní) a následuje její osud. Co se příslušenství nemovitostí týká, těmi jsou dle současné právní nauky např. vedlejší stavby (stodola, kůlna, zahradní domek) anebo zařízení (např. montovaná zástěna, zimní zahrada). V tomto kontextu podotýkáme, že zákonodárcem vyjmenované příslušenství – oltáře, monstrance a kalichy – není z pohledu právní nauky vymezeno zcela správně. Zatímco v případě oltáře nelze proti jeho funkční propojenosti s kostelem nic namítat, v případě monstrancí a kalichů jde spíše o věci samostatné, tvořící „vybavení“ sakrální stavby. Daleko případnějším příslušenstvím např. kostela by mohly být varhany, kazatelna anebo např. zmíněný chór s letnérem.
Současně je potřeba zmínit, že vlastní termín „funkčně souvisí“ má dle našeho názoru spíše širší význam než zmiňované příslušenství. Zatímco totiž příslušenství z rozhodnutí vlastníka následuje vždy osud hlavní věci, a to z důvodu společného účelu, funkčně související věcí může být i zcela samostatná movitá věc, která však s nemovitostí dohromady tvoří anebo v minulosti tvořila jeden funkční celek. Takovým vztahem např. může být vztah významné poutního předmětu (relikviáře, sochy svatého apod.) k poutnímu místu, resp. k nemovitosti, která jej tvoří. Současně však nelze funkční souvislost vykládat extenzivně, cílem zákonodárce je totiž zachování a obnova reálných funkčních celků, nikoliv vytváření nových.
Funkční souvislost je nutnou podmínkou zákona o církevních restitucích, bez jejíhož naplnění není možné movitou věc po právu vydat. Kromě výše uvedeného hmotněprávního obsahu skrývá i omezení formální, spočívající v tom, že funkční souvislost mezi vydávanou nemovitostí a požadovaným předmětem musí být prokázána ve vztahu k rozhodnému období. Jinak řečeno, funkční souvislost musí být dána jak před započetím, tak v průběhu rozhodného období. Všechny tyto aspekty bude muset v případě Vyšebrodského oltáře Cisterciácké opatství hodnověrně prokázat (vedle vlastnického vztahu a vzniku majetkové újmy v rozhodném období).
Prakticky to znamená, že opatství bude muset doložit přímé funkční propojení cyklu s určitou budovou v jeho současném vlastnictví, které existovalo v období od únoru roku 1948 do roku 1990. Nepostačí přitom prosté tvrzení, že jde o malby určité kvality a sakrální povahy, které byly dlouhodobě spojovány s místem kláštera. Jelikož dle nám dostupných údajů měly být obrazy Vyšebrodského cyklu naposledy umístěny v obrazárně vyšebrodského kláštera (a nikoliv v prostorách klášterního kostela, jak by bylo možno předpokládat), bude dle našeho názoru nutné doložit, že cyklus tvořil podstatnou a imanentní součást obrazárny, byl s ní účelově spojen, např. že šlo o základní kámen sbírek kláštera apod. Jakkoliv nelze předjímat rozhodnutí NG v tomto směru, máme za to, že prokázání takového vztahu bude poměrně obtížné a složité, už z důvodů otazníků kolem původního určení díla a jeho následné prezentace.
Závěr
Výše uvedený výklad týkající se Vyšebrodského cyklu lze v obecných principech vztáhnout na veškerá umělecká díla ve vlastnictví státních institucí péče o kulturní památky. Žádost Cisterciáckého opatství ve Vyšším Brodě totiž není jedinou (o navrácení dalších děl žádají i křížovníci, augustiniáni a další řeholní řády) a pravděpodobně ještě ani poslední.
Ve světle výše naznačených právních otázek bude nepochybně zajímavé sledovat, jak se k žádosti opatství postaví NG, která o dílo posledních více než 60 let pečuje, má pochopitelný zájem na zachování integrity svých sbírek. Vedení NG na tiskové konferenci nicméně zdůraznilo, že pokud budou splněny veškeré zákonné podmínky a postupy, k vydávání děl dojde – již nyní ostatně ve svých expozicích vystavuje řadu zápůjček z církevního majetku. Pakliže by však řízení skončilo u soudu, mohla by se zásadní otázkou poněkud kuriózního právního sporu stát přetrvávající odborná kunsthistorická diskuse o to, jaký byl původní účel a umístění Vyšebrodského cyklu.
Nepochybně pozitivní zprávou však je předběžné prohlášení opatství deklarované na tiskové konferenci 10. října 2013, že i v případě restituce Vyšebrodského cyklu nebudou cisterciáci usilovat o jeho fyzické přemístění, a ve formě dlouhodobé zápůjčky jej i nadále zanechají v současné profesionální správě NG.
PEŠINA, J. – Mistr Vyšebrodského cyklu. Praha 1982
ROYT, J. – Poznámky k rekonstrukci a k ikonografii Vyšebrodského oltáře. In: Opera Facultatis Theologiae catholicae Universitatis Carolinae Pragensis Historia et historia atrium vol. V. Ars videndi. Professori Jaromír Homolka ad honorem. Praha 2006, 175–194
ZBUZKOVÁ, K. – Vyšebrodský oltář. Praha, 2009
Restituce: Cisterciáci se hlásí o obrazy Vyšebrodského oltáře. Záznam tiskové konference NG, 10.10.2013. Česká televize zde
Historie. Webové stránky Cisterciáckého kláštera Vyšší Brod o historii vyšebrodského kláštera. Online. Citováno 30.10.2013 zde
Obsah
web zima 2019
Starým mistrům se věnujeme hned třikrát, a to v souvislosti s novou expozicí Národní galerie ve Schwarzenberském paláci a vídeňskými výstavami Albrechta Dürera a Caravaggia s Berninim. Na kontext se v další části svého seriálu o zásadních pojmech teorie umění soustředil...
Obsah
web listopad 2019
Co si počít s „epidemií“ starchitektů? Nad tuzemskou i zahraniční situací se zamýšlí Karolina Jirkalová. Laterně magice, jejímu výzkumu a výstavním prezentacím se věnuje Jan Wollner. O české egyptologii jsme hovořili s Miroslavem Vernerem. A neztrácíme s převládajícím...
Výtvarníkem roku se stal Zbyněk Baladrán
zpráva tisková web
Cenu Osobnost roku za nejvýznamnější umělecký počin roku 2014 získal jednačtyřicetiletý Zbyněk Baladrán.
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
