12. díl - Brno jede!
Milena Bartlová poznámky k (dějinám) umění červen 2017
Pořád váhám, zda má být zkratka DUMB subtilně ironická, anebo zda dává najevo, že mezinárodní komunikace v Brně nikoho nezajímá. Letošní jaro ale má brněnský Dům umění dvě skvělé výstavy zcela neprovinciálních parametrů. Na míru výstavnímu prostoru na Malinovského náměstí sestavil Karel Císař výstavu Američanů Sama Lewitta a Cheyneyho Thompsona Síť. Gradient. Opilecký krok. Malby i prostorové objekty jsou vytvořeny na základě předem daných algoritmů. Thompsonovy obrazy chladně destruují fikci malby jako autentického gesta jedinečné tvůrčí individuality, která ztělesňovala modernistickou představu svobodného jedince. Lewittovy monumentalizované plošné spoje spotřebovávají tolik energie, že přestává zbývat na osvětlení místnosti, která je přitom zbytečně, až nesnesitelně přetopená. Zapojení motorů Volkswagenu s falšovaným emisním softwarem ukazuje, že poselství výstavy nespočívá v estetické spekulaci, ta je nástrojem sdělení. Je to politická výstava, ovšem způsobem, který má daleko k prvoplánové účinnosti Aj Wej-weje nebo jeho českých a slovenských angažovaných souputníků. Klimatická změna, antropocén a mimolidská agence tu jsou ztělesněny celkem výstavy, v níž je kurátorské gesto stejně silné, ne-li silnější než gesta autorská.
Umělci v božišti národa českého
Milena Bartlová poznámky k (dějinám) umění červen 2022
Dále v tomto čísle najdete recenzi nové stálé expozice Dějiny (české národní) v rekonstruované budově Národního muzea. Tady se chci trochu podrobněji zastavit v ústřední slavnostní prostoře – Panteonu.
Rebelství jako pikantní koketerie
Milena Bartlová poznámky k (dějinám) umění červenec 2021
Výstavní událostí roku je v Národní galerii Praha výstava Toyen, pojmenovaná Snící rebelka. Toto slovní spojení ukazuje rebelství malířky jako něco nereálného a snad i nezdařeného, subjektivního a psychologického, každopádně neškodného.
Smutná poznámka o kráse
Milena Bartlová poznámky k (dějinám) umění březen 2020
Výstava Krásné Madony ze Salcburku: Litý kámen kolem 1400 v Anežském klášteře je výstava snů. Vrchovatě naplňuje mé vlastní sny, které jsem měla před čtyřiceti lety. Tehdy jsem se po studiu rozsáhlé české literatury usilovně prokousávala velkou monografií Karl-Heinze...
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?