Adam Budak skončil

Josef Ledvina zprávy zima 2019

Praha – Ředitelka Národní galerie v polovině listopadu odvolala z funkce kurátora spe­ciální projektů Adama Budaka. Část odborné veřejnosti tento krok kritizovala v otevřeném dopise. Ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD) na kritiku reagoval svoláním mimořádného zasedání jím nedávno ustavené garanční rady NG. Ta ministrovi potažmo ředitelce rozhodnutí posvětila a ministerstvo vzápětí zveřejnilo tiskové prohlášení, ve kterém Budaka obviňuje z řady vážných profesních pochybení. Adam Budak veškerá obvinění rezolutně odmítl.

budak.jpg

Ministr Zaorálek Anne-Marie Nedoma vytkl pouze to, jak Budakovo propuštění komunikovala s médii a s odbornou veřejností, a vymínil si, že má být o podobných krocích napříště informován předem. Nedoma v galerii působí jako „dočasná ředitelka“, ve skutečnosti ale není tento její status nijak právně vymezen, a disponuje tedy obvyklými pravomocemi ředitele. Nedoma nicméně při svém nástupu uvedla, že její dočasné působení v galerii bude „spíše skryté“ a že bude připravovat půdu pro svého nástupce.

Otevřený dopis, který vznikl během 24 hodin po Budakově odvolání, a tedy ještě před tím, než Ministerstvo specifikovalo v tiskovém prohlášení důvody, které ředitelku k tomuto kroku vedly, vyzdvihuje odvolaného kurátora jako „jednoho z největších odborníků ve své profesi“. Do „ztuhlé a mnoho let zakonzervované státní instituce“ měl podle signatářů přinést „určité poslání, otevřel ji lidem, návštěvnost galerie rostla přímo úměrně ke kvalitě mnoha realizovaných projektů, které si získaly lokální i světovou pozornost“. Pod dopisem jsou podepsaní například kurátorka a ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého Karina Kottová, prorektor Akademie výtvarných umění Vít Havránek, kritik umění a kurátor Fotograf Gallery Jiří Ptáček a mnoho dalších významných postav tuzemské scény současného umění. Den před zasedáním garanční rady vznikla ještě další petice/otevřený dopis, tentokrát signovaný zahraničními osobnostmi. Budakovi v něm vyslovili podporu například Aj Wej-Wej a ředitelé významných výstavních institucí ve Vídni, Berlíně nebo Drážďanech.

Adam Budak byl jedním z lidí, které do Národní galerie přivedl po svém nástupu do funkce v roce 2014 Jiří Fajt. Zprvu zastával funkci hlavního kurátora, který měl být nadřazen jednotlivým sbírkovým oddělení a představovat hlavní rozhodovací instanci při koncipování výstavního programu galerie. Tato vize se však nikdy nepromítla do reálné organizační struktury instituce, kterou v době Fajtova ředitelování provázela obecně velká fluktuace zaměstnanců ve vedoucích pozicích. V organigramu NG zveřejněném na jaře 2016 stojí hlavní kurátor již zcela stranou sbírek a podléhá mu pouze lektorské oddělení.

Loni už Adam Budak figuroval v organizační struktuře jako autonomní jednotka podřízená přímo řediteli s titulem „kurátor speciálních projektů“. Budak určoval program galerie takřka výhradně v oblasti současného umění, stál například za vznikem programové řady Moving Image Department, v jejímž rámci byl ve Veletržním paláci představován pohyblivý obraz, kurátoroval výstavy Juliana Rosenfeldta nebo Kathariny Grosse, v menší výstavní sekci představoval i umělce mladší generace.

Někdejší ředitel Jiří Fajt vysvětlil změnu Budakova pracovního zařazení jeho osobnostním nastavením. „Po několika měsících bylo jasné, že náročnou činnost hlavního kurátora nezvládá. Nedokázal si v instituci vytvořit potřebné pracovní vztahy a získat přirozenou autoritu mezi kurátory,“ uvedl Fajt v rozhovoru, který poskytl portálu ­Novinky.­cz v červnu po svém náhlém odvolání z funkce. Jiří Fajt v rozhovoru zároveň uvedl, že jeho důvěra k Adamu Budakovi „zásadně oslabila“ poté, co zjistil „očividné nepravdy v jeho příběhu“.

Tyto Fajtem blíže nespecifikované nepravdy nyní konkrétně pojmenovává tiskové prohlášení Ministerstva kultury vydané po Budakově náhlém odvolání. „NGP získala zprávu americké Transparency International, která uvádí, že A. Budak zkreslil vědomě svou předešlou praxi, její délku a důvody zániku pracovního poměru. Ve svém životopise uvedl, že v Hirshhorn Museum and Sculpture Garden/Smithsonian ve Washingtonu DC pracoval dva roky (2011–2013), ačkoliv byl ve skutečnosti muzeem propuštěn na hodinu po 11 měsících,“ uvádí tisková zpráva a dodává, že mezi důvody předčasného ukončení pracovního poměru bylo například „zneužívání finančních prostředků poskytnutých organizací nejen na cestovní výdaje, kdy se primárně zabýval vlastními/osobními a komerčními aktivitami, nikoliv projekty, na něž byly prostředky určeny. Adam Budak měl být z Hirshhorn propuštěn, za ‚hrubé porušení etických a profesionálních pravidel‘“.

V odpovědi na dotaz redakce týkající se tohoto obvinění Budak okolnosti svého odchodu z Hirshornova muzea nerozporuje. Zdůrazňuje ale, že se ho v minulosti nikdo neptal na detaily týkající se jeho předchozích zaměstnání a že nevidí, v čem je „tato záležitost relevantní ve vztahu k jeho pracovním výsledkům v NGP za uplynulých pět let“. „Během řady rozhovorů s Jiřím Fajtem, které předcházely mému nástupu do NGP, jsme se bavili o plánech a vizích týkajících se budoucnosti, dívali jsme se dopředu, nikoli zpět,“ říká Budak.

Ministerstvo kultury dále klade Budakovi za vinu to, že si Národní galerií nechával proplácet „extrémní cestovní výdaje“ nesouvisející nebo jen volně související s jeho pracovní náplní, vyplácel nadstandardní honoráře autorům textů do katalogů jím připravovaných výstav a umělcům za realizaci výstavních projektů. Adam Budak v této souvislosti argumentuje, že všechny tyto náklady byly umělcům propláceny na základě smluv podepisovaných generálním ředitelem, respektive – v případě služebních cest – na základě žádosti, která obsahuje odůvodnění cesty a předpokládané cestovní výdaje. Jako takové musely být vždy schváleny generálním ředitelem nebo „správcem rozpočtu“. „Jako kurátor pouze navrhuji pracovní cestu nebo honorář pro autora či umělce. Toto obvinění je tedy absurdní, protože tak galerie, zdá se, kritizuje sebe samu za rozhodnutí, která byla učiněna a schválena mým nadřízeným,“ hájí se Budak.

Bližší pozornost si ve výčtu pochybení zaslouží položka „nestandardní postup a plnění u licenčních smluv s umělci a autory“. „Obvykle umělci v prestižních galeriích a nekomerčních muzeích vystavují bez nároku na honorář. A. Budak bez ohledu na tuto zvyklost vyplácel některým vystavovaným umělcům, jejichž výstavy si prosadil, vysoké honoráře za vytvoření díla a vystavení v NGP, přesto tato díla nepatří do majetku NGP a ta s ním není oprávněna dále nakládat,“ čteme v tiskovém prohlášení ministerstva.

Myšlenku, že umělci obvykle vystavují v prestižních muzejních a galerijních institucích bez nároku na honorář, následně v článku pro Lidové noviny podpořil člen garanční rady Jiří Machalický. „To je něco naprosto nestandardního, protože pokud vím, v žádné instituci typu Národní galerie se umělcům neplatí za to, že v ní vystavují,“ uvedl Machalický. Umělci mají být dle jeho mínění poctěni, protože podobně velká výstava je důležitá pro jejich profesní životopis. Toto tvrzení je přinejmenším krajně problematické, respektive ve své obecnosti jednoznačně nepravdivé. Odměňování umělců za realizace výstavy se v posledních letech stalo předmětem intenzivních debat, které měly a mají konkrétní výsledky. Ve Spojených státech například prosazuje nastavení pravidel při odměňování umělců iniciativa W.A.G.E, ve Velké Británii pak Paying Artists, na níž participuje mimo jiné britská Tate. V minulosti toto téma v tuzemském kontextu otevřela iniciativa Nulová mzda.

Citovaný článek v Lidových novinách ale zároveň doplnil některé další detaily do ministerského výčtu Budakových provinění. Deník se přitom odvolává na „interní zprávu Národní galerie“, kterou měl k dispozici. Co se odměňování umělců týče, je zde zmíněn konkrét případ, kdy bylo fotografce Jitce Hanzlové vyplaceno za aktuální výstavu Tišiny 570 tisíc korun. Tato částka působí v kontextu tuzemský standardů skutečně zcela nepatřičně. Adam Budak pro A+A označil tuto výtku za nedorozumění. „Systém v NGP je bohužel stále nastaven patologicky; neumožňuje například hradit umělci letenky, a je tak nezbytné hledat prostor pro takové náklady v nějaké kategorii. Kategorie honoráře je často k tomuto účelu využívána,“ argumentuje Budak. Součástí sumy tak měly být i cestovní výdaje v německém Essenu žijící umělkyně a také výdaje spojené s realizací nového fotografického souboru z Islandu, který má na pražské výstavě premiéru.

Dalším z Budakových provinění mělo být, že v rozporu s prohlášením, které podepsal při nástupu do NGP, později prokazatelně vykonával jinou výdělečnou činnost. Měl tak porušovat příkaz generálního ředitele, který ukládá zaměstnancům vyžádat si písemný souhlas od NGP, pakliže vykonávají výdělečnou činnost i pro jiné subjekty. Adam Budak tvrdí, že od nástupu do Národní galerie v létě 2014 měl ústní domluvu s ředitelem Jiřím Fajtem, která regulovala tyto záležitosti a dávala mu volnost při realizaci dalších profesních aktivit mimo galerii.

„Nikdo mi nikdy nedal žádný právní dokument, který by obsahoval instrukce v tomto směru. Netřeba říkat, že ‚bokovka‘ je zjevně běžnou praxí v rámci NGP, každý se jim věnuje a všichni o tom vědí,“ hájí se Budak. Zároveň dodává, že přednášení, hostující kurátorování, účast v různých porotách, psaní textů a podobné činnosti považuje za integrální součást své práce – část, která je prospěšná pro instituci, se kterou je spojen.

Co se Budakových vedlejších příjmů týče, nejproblematičtější je obvinění, že požadoval provize od komerčních galerií. „Nejméně jedna soukromá galerie v Praze“, měla podle Lidových novin potvrdit informaci, že „Adam Budak požádal o 10% provizi za jakýkoli prodej díla od umělce, jehož zastupování galerii zprostředkoval“. Na toto tvrzení reagovala tiskovým prohlášení Aliance galerií současného umění, která sdružuje většinu významných soukromých galerií v hlavním městě (Hunt Kastner, Drdova Gellery, Svit, Polansky Gallery, Zahorian & Van Espen). Žádný z členů aliance „s Adamem Budakem tímto způsobem nespolupracoval, respektive Adam Budak nezprostředkovával prodeje děl galerijních umělců, a to ani za provizi“. „Uvedené tvrzení odmítáme, neboť poškozuje naši profesionalitu,“ dodává tiskové prohlášení. Sám Adam Budak toto tvrzení ve vyjádření pro redakci kategoricky odmítl a označil jej za pomluvu.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získat předplatné

Získejte
roční předplatné
za 885 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Získat předplatné