Adopce velikánů
Josef Ledvina zprávy září 2014
Praha – Loni v létě spustila Správa pražských hřbitovů projekt adopce významných hrobů. Doposud se jí tímto způsobem podařilo zachránit bezmála šedesát neopečovávaných míst posledního spočinutí rozličných velikánů a velikánek české kultury (v širokém slova smyslu – vedle početně zastoupených literátů nechybí třeba legenda české gastronomie Marie Janků-Sandtnerová). Koordinátorka celého projektu Oldřiška Dvořáčková z SPH pokládá číslo za „velice pozitivní“ a vidí v něm doklad toho, že „lidem není lhostejný osud míst posledního odpočinku osobností, které právem zaslouží přídomek významné.“
Na počátku sepulkrálních adopcí stál hrubě neuspokojivý stav hrobů mnoha významných postav české kultury. S nápadem podle Dvořáčkové přišel ředitel Správy pražských hřbitovů Martin Červený. Přiznává se ke dvěma inspiračním zdrojům, ani jeden z nich přitom není zahraniční a ani jeden nesouvisí s hřbitovy. Jednak to byly mosazné tabulky se jmény dobrodinců na kostelních lavicích z 19. století, jednak velmi populární adopční program v pražské zoo.
Adopce hrobu nemusí být věcí mimořádně nákladnou. Částku je ovšem nutno rozdělit na dvě položky. Samotný adopční nájem odpovídající výměře hrobového místa se obvykle pohybuje mezi sedmi až deseti tisíci korun na celých deset let. Podstatně vyšší ovšem mohou být prostředky investované do rekonstrukce hrobu. Zde pochopitelně hodně záleží na jeho stavu a také nákladnosti a formě jeho výzdoby. Ani tady se nicméně nemusí jednat o horentní sumu – hrob Eduarda Basse dobrodince podle Dvořáčkové nevyšel v souhrnu na více než 28 tisíc korun. Proti tomu třeba zrestaurování hrobu vůdce revoltujících studentů z roku 1848 Karla Sladkovského stálo adoptanta celých 350 tisíc korun. Vedle „adopčních nájmů“, kdy se ve smlouvě adoptant zavazuje hradit nájem po dobu deseti let spolu s potřebnými opravami, ovšem nabízí Správa pražských hřbitovů i variantu jednorázového „adopčního daru“, na opravy se tak může složit více subjektů.
Bezprizorní se může stát místo posledního odpočinku opravdu každého. Právo pojem významného hrobu nezná. Na adopčním listě se tak mohli vyskytnout třeba i tak čítanková jména, jako je Karel Jaromír Erben nebo Karel Havlíček Borovský (oba již adoptováni). V současnosti na své osvojitele čeká ještě téměř sto dalších hrobů. A seznam je průběžně doplňován, někdy i na podnět veřejnosti, a někdy dokonce toho, kdo si jej pak nakonec také adoptuje. Nutnou podmínkou tu je především to, že hrob patří městu, na nějž před tím přešel proto, že za něj nikdo neplatil nájem. Má v něm rovněž odpočívat osobnost významná nebo má být mimořádné jeho umělecké provedení. Umělecky hodnotných hrobů skrývají pražské hřbitovy hodně. Mimořádný je třeba náhrobek malířky Marie Dostalové od Stanislava Suchardy na Olšanech. Jiné zas navrhl František Bílek nebo architekt Jan Kotěra.
Veskrze pozitivní zkušenost s dosavadním průběhem projektu inspiruje Správu pražských hřbitovů k dalším smělým plánům. Zatím ve fázi úvah je mecenášský program, jehož cílem by byla výměna bronzových náhrobních plastik, jež se často stávají obětí sběračů kovů, za plastové repliky. „Originály by pak byly umístěny spolu s některými cennými sochami, které byly v posledních letech restaurovány a můžete je dnes nalézt v kapli svatého Václava na Vinohradském hřbitově, do větších prostor kostela sv. Filipa a Jakuba na hřbitově Malvazinky, kde by tak vzniklo velké lapidárium funerálních děl,“ prozrazuje Dvořáčková, kam úvahy hřbitovních správců směřují.
Projekt adopce hrobů přišel rok poté, co došlo ke skandálnímu odprodeji místa posledního odpočinutí slovenského malíře Cypriána Majerníka. Jeho hrobku na pražském Slavíně, kterou zdobí socha od Karla Lidického, si tehdy koupil za 38 tisíc korun činovník fotbalové Slávie Tomáš Rosen. Podobně také zpěvačka Hana Zagaorová zakoupila na stejném místě hrob patřící paleontologovi Filipovi Počtovi. Možnost odkoupit hrobku byla tehdy podle časopisu Týden spojena s naléháním pražských radních. Pohřbívání na Slavíně, jakož i pronájmy a prodeje tamních hrobů, byly následně pozastaveny, dokud nebude dokončena digitalizace hřbitova. Obecně platí, že každý hrob, za který není zaplacen nájem, může být zrušen. Ostatky vykopány, náhrobek zbořen a místo prodáno pro další užití.
Přesýpání písků v MoMA
Josef Ledvina zahraničí únor 2020
Loni v říjnu se po další z řady expanzí otevřelo Muzeum moderního umění v New Yorku. Výstavní plochy se rozrostly o 30 %, a to především díky tomu, že do sebe muzeum inkorporovalo spodní patra sousedního rezidenčního mrakodrapu od Jeanna Nouvela. Nové prostory pojala MoMa jako...
Trochu psychologie, trošku horor a samozřejmě špína…
Josef Ledvina rozhovor březen 2020
Pohybuje se na rozhraní více světů. Jako současný umělec vystavuje, loni mu vyšla autorská kniha Auta, na přelomu osmdesátých a devadesátých let spoluvytvářel (nejen) vizuální identitu skupiny Bratrstvo. Živí se jako profesionální fotograf, v roce 2017 dostal cenu Czech Grand...
Samozřejmě nás to zajímá
Josef Ledvina rozhovor listopad 2019
S egyptologem Miroslavem Vernerem jsme se museli sejít dvakrát. Jeho dlouhé odpovědi často připomenou spíš pečlivě strukturovanou přednášku než výsledek debaty mezi zvědavými diletanty a povídavým specialistou. Témat jsme si připravili spoustu, došlo ale jen na některá z ...
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
