Brainwashing

Richard Adam názor květen 2007

Já myslím, že to nevyřešíme, uzavřel Vladimír Skrepl. Že nejsou galerie, tedy dobré galerie, které by nás zastupovaly, s tím asi nikdo z nás nemá sílu co dělat. A malovat tak, jak žádá veřejnost, to přenechám jiným. Nejsem kýčař. Aspoň doufám. Rozhostilo se ticho.

Ale to je přece vaše chyba, ozvalo se do toho ticha a všichni se překvapeně ohlédli.

Darina, představil Písařík mladou ženu, která vstoupila do ateliéru. Manažerka prodeje, navíc špičková. Všichni hltali její perfektní oblečení a make-up a hlavně to, co bylo pod tím oblečením.

Pomůžu vám, když dovolíte, přisedla si k nám a přehodila nohu přes nohu. Přátelům ráda pomohu. Problémy s prodejem, to je přesně můj obor.

Brainstorming, tím samozřejmě začneme, začala Darina. Výstupy, cílové skupiny, požadavky trhu a tak dále a tak dále. To už nechte na mně. Možná budete muset svoje produkty trochu upravit, aby spíše reagovaly na to, co se žádá, ale s tím už si poradíme.

Zírali jsme vyjeveně na manažerku Darinu a její dokonalá postava nás nějak přestala zajímat.

My si možná přesně nerozumíme, osmělil jsem se. Tady ti pánové jsou malíři, výtvarní umělci. Malují obrazy, špičkové obrazy, které nikdo nekupuje a nikoho nezajímají. Žádné galerie. Žádné sběratele. Tedy z těch existujících. A to asi právě proto, že neodpovídají běžnému vkusu. Tomu, co se žádá. Pochopte. Tady jde o umění, ne o obchod s pracími prášky.

Manažerka Darina mě sjela velmi přezíravě: A to si jako, vážený příteli, myslíte, že zákonitosti trhu s uměním jsou jiné než s pracími prášky? Že poptávka, koneckonců, není určujícím kritériem pro nabídku? Už se nedivím, že ti vaši malíři nic neprodají. Trh, to je základ. A kdo se mu nedokáže přizpůsobit, jako by nebyl!

Důkladně vymytý mozek! Tím se musí vždycky začít.

Přizvali mě jednou do zahraniční firmy, abych jim poradil s výběrem uměleckých děl do interiéru. Do zasedací místnosti, do pracovny ředitele. Zahraniční firma v České republice by měla být vyzdobena českým uměním, ujistila mě mluvčí. Prošel jsem prostory, posoudil, vyslechl názory pracovníků a pak vybral.

Ale to je hrozné, rozhorlil se ředitel, když jsem mu ukázal vybrané artefakty. Snad nechcete říct, že tohle je nějaké umění. Vždyť to bych dokázal taky.

Nezlobte se, nedal jsem se. Vybraní umělci představují absolutní vrchol současného umění u nás. Nic lepšího prakticky neexistuje.

Když dovolíte, uťal mě dotčeně, tomu snad musím rozumět líp. Já jsem totiž absolvoval na Harvardu!

Dějiny umění? zeptal jsem se naivně.

Umění? Jaké umění? Ekonomiku, pane!

A bez pozdravu odešel.

Obecně platí, že čím méně věci rozumím, tím suverénněji o ní vynáším soudy. S porcí moci zjevně roste i otupělost vůči realitě. A umění, nota bene současné umění, je realitou skutečně sui genesis. Vynášet soudy a odsudky o umění se tak cítí být povolán kdekdo.

Dokážu to pochopit ještě tak u dojičky z kravína. Ale u člověka, který by měl z titulu svého postavení nebo funkce aspoň tušit, že jedno ani druhé nezakládá vševědoucnost...

Samozřejmě, někteří to vědí. Bohužel ale, skutečně jenom někteří.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získat předplatné

Získejte
roční předplatné
za 885 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Získat předplatné