Časoprostor
Pavel Kappel recenze říjen 2012
Květa Pacovská v Liberci / S intenzivně barevnými ilustracemi plnými postav s velkými obličeji a zvířat neskutečných proporcí se v dětství setkal snad každý z několika generací narozených v šedesátých a sedmdesátých letech. Výrazný vizuální jazyk, který se dětem příliš nepodbízel, získal Květě Pacovské uznání na celém světě. Obzvlášť ceněné je kromě jejího specifického přístupu k dětské ilustraci zejména nové pojetí obrázkové knihy, kterou proměnila ve svébytný umělecký objekt určený dětskému čtenáři. O úspěchu výmluvně svědčí nejen seznam výstav ve významných institucích, mnohá ocenění (mezi jinými Cena Hanse Christiana Andersena), ale třeba i řada japonsky psaných internetových stránek, na nichž je vidět živý zájem o její knihy.
Květa Pacovská se podle vlastních slov svými ilustracemi nikdy nesnažila o vysvětlení textu, ale vytvářela je podle zákonů vizuálního umění. Také ve svých autorských knihách pracuje s prostorem, rytmem, různými směry čtení i odlišnými způsoby smyslového vnímání. Knihy vytváří jako papírové sochy v prostoru, mluví o nich dokonce jako o „architekturách.“ Právě tyto souvislosti se snaží přiblížit liberecká výstava, která představuje vzájemné prolínání volné a knižní tvorby.
Snaha vyjadřovat se co nejpřesněji základními výrazovými prostředky je pro práci Květy Pacovské typická již od začátku, ale teprve v posledních letech se tento její zájem projevil výrazněji i ve volné tvorbě. Ve vystavených obrazech, objektech i grafických pracích z období posledních zhruba dvaceti let můžeme vysledovat různé odkazy na klasické moderní umění i inspiraci konkrétními umělci − např. Paulem Kleem, Kurtem Schwittersem nebo ruskými konstruktivisty, se kterými Pacovskou spojuje nejen snaha zkoumat prostorové vztahy základních geometrických útvarů a působení barev, ale i vědomé překračování hranic mezi volným a užitým uměním. Všechny podněty však Květa Pacovská přetváří zcela svobodně. Její charakteristické výtvarné uvažování se projevuje například v obrazech z cyklu Půdorysy z 90. let – přísné geometricky definované plochy barev (oblíbená červená nebo černá) jsou na některých místech narušovány cákanci barev, nalepenými ústřižky látky s barevnými vzorníky, nebo řadami číselných vzorců a výpočtů, které však matematicky nedávají žádný smysl. Podobně je tomu i u cyklu Prostorové plány, ve kterém se Pacovská zabývá pro změnu iluzivním obrazovým prostorem a barevným kontrastem jednotlivých barev, které řadí podle jejich prostorového, ale hlavně emocionálního a psychologického působení.
Velká část výstavy je věnována také černo-bílým obrazům. Kresebné vlastnosti černé a bílé jsou pro Květu Pacovskou silným výrazovým prostředkem a výstava dokládá, jak je schopná i na této ploše oscilovat mezi přísným konstruktivním řádem a uvolněnou kaligrafií. Kromě několika vystavených minimalistických objektů jsou na výstavě také některé papírové plastiky, které ukazují práci se skutečným prostorem, kterou Květě Pacovské na jiné úrovni umožnily i její knihy. Zde se dialektika jejího díla projevuje nejviditelněji a jednotlivé polohy se přímo protínají. Některé její autorské knihy totiž přímo vycházejí z papírových plastik po dlouhá léta uchovávaných v ateliéru.
Květa Pacovská: Časoprostor
pořadatel: Oblastní galerie v Liberci
termín: do 25. 11. 2012
kurátorka: Zuzana Štěpanovičová
www.ogl.cz
Hledám, zkouším, vyrábím
Pavel Kappel Vladimíra Brucháčková Závodná profil červenec 2020
Letos dvaadevadesátiletý Julio Le Parc, argentinský umělec žijící ve Francii, je jedním z hlavních představitelů op-artu a kinetického umění. Průřezovou výstavu jeho tvorby – od kvašů z padesátých let přes malbu, reliéfy, závěsné objekty z nedávné doby až po...
#kUmeniZady?
Pavel Kappel úhel prosinec 2015
MoMA, New York. Obraz první – Matissův Tanec. Skupinka čtyř žen se mačká jedna na druhou vedle plátna, cupitavými krůčky se posouvají sem a tam, aby se vešly do hledáčku fotoaparátu. Obraz druhý – Picassova socha. Německý turista hledá vhodnou pozici za plastikou a nasazuje...
Kosmos
Pavel Kappel recenze červenec 2010
Kamil Linhart v Galerii Benedikta Rejta v Lounech / Galerie Benedikta Rejta věnuje práci lounského rodáka Kamila Linharta dlouhodobou pozornost. Po čtyřech letech přichází s novou přehlídkou, představující tentokrát závěrečnou etapu jeho tvorby, obrazy z let 1977 až 1999.
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
