Čekání na Tiziana
Josef Ledvina zprávy květen 2014
Když vedoucí Oddělení kultury Správy Pražského hradu Václav Beránek na začátku roku prostřednictvím Českého rozhlasu veřejnosti sděloval, co by si žádný kulturymilovný návštěvník staroslavného sídla českých králů letos neměl nechat ujít, zmínil i jméno Tiziano Vecellio. Výstava nejslavnějšího z mistrů benátské školy měla začít v dubnu. Žádné pochybnosti, jestli se projekt podaří realizovat, tehdy nezazněly.
foto: www.tiziano.cz
A nezaznívaly ještě docela dlouho. V druhé půli února tak běžela českými internetovými médii zpráva (přebíraná z ČTK) na téma výstavy „nazvané jednoduše Tizian“. Vyhlídky byly tehdy velmi dobré. „Výstavy světových mistrů umění přitáhnou nejen české mimopražské návštěvníky, ale zvýší i zájem zahraničních turistů o pobyt v Praze, potažmo České republice,“ naznačoval tehdy pozitivní dopad projektu na státní rozpočet Václav Beránek. Počet a výčet děl, jež měla být v Císařské konírně k vidění, ovšem tehdy pořadatelé z občanského sdružení Art for Public – s odkazem „na finišující jednání o zápůjčkách z významných zahraničních institucí“ – neuváděli.
Podle Beránka mělo jít o výstavu Tizianových portrétů „s velkou edukativní hodnotou“. Nemělo ovšem zůstat jen u portrétů. Nabízela se samozřejmě možnost, že budou na Hradě k vidění i dvě Tizianova plátna, jež se nacházejí na území České republiky. Toaleta mladé ženy z Obrazárny Pražského hradu, a především klenot kroměřížských arcibiskupských sbírek Apollo a Marsyas. Zápůjčka prvního jmenovaného plátna se zdála vzhledem k tomu, že jedním z organizátorů výstavy byla Správa pražského hradu, hotovou věcí. Získat na výstavu druhý jmenovaný kus pak znamenalo jednat s majitelem obrazu – Arcibiskupstvím olomouckým.
Jednání o zápůjčkách zřejmě finišovala opravdu horečně. První elektronický dotaz ve věci kroměřížského plátna dorazil od Art for Public na Olomoucké arcibiskupství teprve
21. ledna. Počátkem dubna, cca týden před avizovaným zahájením výstavy, proběhla českými médi další zpráva na téma Tizian na Hradě. Výstava se ruší, respektive posouvá na přelom let 2014/15. Na vině byla podle šéfpořadatelky Moniky Burian Jourdan turbulentní situace na italské politické scéně. Vystřídali se tamní ministři kultury, a je tak prý nyní nutné získat podpisy od nového vedoucího resortu.
Krátce nato (11. dubna) pořadatelé uspořádali tiskovou konferenci na italském velvyslanectví, kde měla být představena koncepce nového, na září 2015 až leden 2016 plánovaného tizianovského blockbusteru. Zde jsme se již dozvěděli, že jádrem výstavy Tiziano – Vanitas s podtitulem Odstíny renesanční krásy budou dva zmíněné české obrazy vsazené do „kontextu Tizianovy tvorby i historického vývoje umění“. Co dalšího kromě nich bude za rok a půl v konírně k vidění, má ovšem zůstat „překvapením“. Na italské ambasádě bylo navíc během tiskovky možné zhlédnout tizianovskou „ante prima“ výstavku. Obraz Alegorie lásky z blíže nespecifikované newyorské soukromé sbírky a jeden drobný Tizianův autoportrét obklopovalo na improvizované paneláži (jako osvětlení sloužila běžná stolní svítidla) šest grafik, snad od benátského mistra (bližší informace nebyly k dispozici). Celé to působilo, jako by se pořadatelé rozhodli alespoň nějak využít to, co už do Prahy v rámci příprav na duben plánované výstavy svezli.
Představme blíže hlavního organizátora výstavy – občanské sdružení Art for Public. Její prezidentkou je galeristka Monika Burian Jourdan, jež před třemi lety připravila společně s italskou kurátorkou Serenou Baccaglini výstavu Amedea Modiglianiho v pražském Obecním domě. Na té byly vedle řady děl s Modiglianim nijak nesouvisejících hlavně jeho kresby a několik nepříliš kvalitních obrazů ze soukromých sbírek. Prezident italského Archives Legales Amedeo Modigliani, Christian Parisot, jehož záštitou se výstava pyšnila, je dnes v Itálii stíhán pro podezření z padělání Modiglianiho děl.
Právě Serena Baccaglini má spolukurátorovat i plánovanou výstavu Tiziana. Doplní ji italský historik umění, profesor emeritus Lionello Puppi, v současnosti prezident Centro Studi Tiziano – instituce sídlící v Tizianově rodišti, čtyřtisícovém městečku Pieve di Cadore. Členkou výkonného výboru Art for Public je dále Jana Šorfová – od roku 2011, kdy uspěla ve výběrovém řízení s projektem obsahujícím identické pasáže jako ten, s nímž před tím aspirovala na post šéfky Národní galerie Monika Burian, ředitelka Galerie středočeského kraje. Burian pak také v pražském prostoru GASKu připravila výstavu kreseb Francise Bacona, o jejichž autenticitě existují závažné pochybnosti.
Na závěr znovu ke kroměřížskému Tizianovi. Při vědomí toho, že zápůjčka takovéhoto díla předpokládá jednání zahájená v dlouhodobém předstihu a rozhodně nepředstavuje samozřejmou záležitost, jsme požádali o vyjádření majitele obrazu, Arcibiskupství olomoucké. Alena Jemelková z tamního oddělení památkové péče nám sdělila, že ve věci zápůjčky na nový termín výstavy nebyli dosud osloveni. Dosavadní komunikace se týkala původně plánovaného termínu letošního:
„První elektronický dotaz přišel 23. 1. 2014. Všechny přiložené dopisy měly povšechnou formu, žádný neměl oficiální podobu a nebyl adresně směřován na majitele obrazu. O připravovaném projektu jsme předem nic nevěděli, nikdo nás s ním neseznámil, nikdo s námi možnost zápůjčky nekonzultoval. O uvádění našeho obrazu v souvislosti s výstavou Vanitas na Pražském hradě a o jeho vystavení jsme se dozvěděli bohužel až z médií, ačkoli žádný příslib z naší strany nebyl. To jsme jako standardní a solidní postup nevyhodnotili.“
To, že by žádosti vyhověli, podle Jemelkové stejně nepřipadalo moc v úvahu. Obraz se prý na své projekty snaží pravidelně získat renomované zahraniční instituce, i jim lze ovšem vyhovět jen velmi selektivně. V posledních deseti letech byl obraz takto zapůjčen zhruba pětkrát, což již přestavuje jeho „nadměrné vytížení“. „Jedním z míst byla i Praha – NG na přelomu roku 2004/05 –, proto s vystavením obrazu v příštích letech v Praze již nepočítáme,“ dodala k tomu Jemelková.
Alenu Jemelkovou jsme dále požádali o porovnání jednání s Art for Public s posuzováním jiných žádostí o zápůjčku téhož obrazu: „Každá profesionální zavedená instituce, pokud chce být úspěšná v jednáních o zápůjčku takto významného obrazu, začíná jednat minimálně dva roky před termínem výstavy. Řádně nás seznámí s libretem projektu, s odbornou záštitou i s informací, kdo a co zde přislíbil zapůjčit. Dále pak uvede bezpečnostní záruky projektu. Nabídne nám výběr pojišťovny, transportní a instalační firmy. Uvede již realizované podobné projekty, abychom se mohli orientovat v kvalitě projektů. Dotazovaný projekt bohužel nic z uvedeného nesplňoval a uvedené již realizované projekty společnosti Art for Public nás o výjimečnosti nepřesvědčily.“
Zdá se tedy, že nás za rok a půl čeká v Císařské konírně opravdové překvapení.
Reakce Sdružení Art for Public
Výstava byla posunuta z důvodů změny italské vlády. Nejedná se o zavinění ze strany organizátorů. Vzhledem k tomu, že zásadní součástí výstavy jsou významná díla italských institucí a privátních sbírek, která podléhají podpisu a souhlasu italského ministra kultury za účelem vývozu, bylo nutné termín plánované výstavy posunout na nejbližší možný termín. Ten byl stanoven Správou Pražského hradu na září 2015.
V průběhu příprav našeho projektu jsme měli přislíbené a potvrzené zápůjčky z významných sbírek (Foscari, Doria Pamphilij, Galleria degli Uffiizi, privátní sbírky z Velké Británie, USA, Francie a Itálie). Jednotlivá díla, ani jejich počet jsme u příležitosti tiskové konference neuváděli. Účelem tiskové konference bylo informovat veřejnost o důvodech posunutí termínu výstavy a zároveň potvrdit realizaci výstavy v náhradním termínu. Neposkytování bližších informací o počtu a popisu konkrétních děl je běžným mezinárodním postupem.
V původním termínu 11. 4. 2014 měl výstavu slavnostně zahajovat předseda italského senátu Pietro Grasso. Vzhledem k posunutí výstavy se organizátoři a významné autority rozhodli u příležitosti návštěvy senátora přivézt do Prahy dva oleje na plátně od Tiziana ze soukromých sbírek (Autoritratto Giovanile ,Allegoria dell' Amore) a sedm grafických listů z vlastnictví Centro Studi Tiziano v Pieve di Cadore. která doposud nebyla nikdy nadací zapůjčena. Jednalo se pouze o miniaturní “ochutnávku” nadcházející výstavy.
Nechápeme z jakého důvodu jste uváděl ve vašem článku ředitelku Středočeské galerie GASK, Janu Šorfovou. Organizátorem výstavy je občanské sdružení Art for Public z.s., v jehož správní radě, vzhledem k časovému vytížení, Jana Šorfová již několik měsíců není.
Dále bychom rádi upřesnili informace ohledně výstavy Amadea Modiglianiho v Obecním domě v roce 2010. Ve vašem článku byla uvedena nepravdivá informace, kdy projekt nebyl uspořádán pod záštitou ředitele Archives Legal Amadeo Modigliani, pana Christiana Parisota. Organizátoři si pouze od výše uvedené organizace zapůjčili originální dopisy, fotografie a jiné dokumenty podporující edukativní koncept výstavy. Prosíme o upřesnění vašeho názoru, v čem přesně vidíte nízkou kvalitu výstavy. Projekt byl podpořen řadou významných institucí a získal pozitivní ohlas od uznávaných historiků umění specializujících se na Amadea Modiglianiho.
Pro vaši informaci, pan Parisot byl v posledních týdnech zproštěn viny a naopak žalující strana byla odsouzena k uhrazení veškerých právních nákladů. Pokud by vás dokumenty zajímaly, můžeme je poskytnout.
V případě vystavených kreseb od Francise Bacona neexistují po ukončení dlouhodobého sporu žádné právní pochybnosti o pravosti těchto kreseb. Mimo právního rozhodnutí zmiňovaná díla nezpochybňují ani významní historici umění, například Edward Lucie Smith, se kterým se měli zástupci tisku možnost sejít na tiskové konferenci pořádané organizátory výstavy v roce 2010.
Další doplnění ze strany Art for Public
listopad 2015 - Termín zahájení výstavy se posunuje na 15. 12. 2015 na základě informace spolupořadatele Art For Public, že dojde ke zpoždění transportu exponátů zaviněnému zhoršenou bezpečnostní situací v Evropě.
Přesýpání písků v MoMA
Josef Ledvina zahraničí únor 2020
Loni v říjnu se po další z řady expanzí otevřelo Muzeum moderního umění v New Yorku. Výstavní plochy se rozrostly o 30 %, a to především díky tomu, že do sebe muzeum inkorporovalo spodní patra sousedního rezidenčního mrakodrapu od Jeanna Nouvela. Nové prostory pojala MoMa jako...
Trochu psychologie, trošku horor a samozřejmě špína…
Josef Ledvina rozhovor březen 2020
Pohybuje se na rozhraní více světů. Jako současný umělec vystavuje, loni mu vyšla autorská kniha Auta, na přelomu osmdesátých a devadesátých let spoluvytvářel (nejen) vizuální identitu skupiny Bratrstvo. Živí se jako profesionální fotograf, v roce 2017 dostal cenu Czech Grand...
Samozřejmě nás to zajímá
Josef Ledvina rozhovor listopad 2019
S egyptologem Miroslavem Vernerem jsme se museli sejít dvakrát. Jeho dlouhé odpovědi často připomenou spíš pečlivě strukturovanou přednášku než výsledek debaty mezi zvědavými diletanty a povídavým specialistou. Témat jsme si připravili spoustu, došlo ale jen na některá z ...
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
