Černý trh s uměním

Martina Lehmannová web

Trápí hlavně africké a jihoasijské země, jejichž umělecká díla jsou nejčastěji předmětem černého obchodu. Tento problém však má globální přesahy, které se dotýkají i poklidné reality střední Evropy.

1229.jpg

 

Boj proti překupování kradených věcí zahájil umělecký svět po druhé světové válce. Jednou z prvních oficiálních dohod byla mezinárodní konvence z roku 1970. V roce 1995 pak byla v Římě sepsána UNDROIT Convention on Stolen or Illegally Exported Cultural Objects. Přímo na stránkách UNESCO je celá databáze smluv a konvencí o ochraně uměleckých předmětů, najdeme zde i ty, které přijala Česká republika (zde).

Pod záštitou ICOMu vznikl tzv. Red List. Nejedná se o soupis ukradených předmětů, ale o listiny, které představují typická díla jednotlivých zemí, která se nejčastěji stávají předmětem černého trhu. Seznamy děl prezentovaných na Červené listině vznikaly ve spolupráci s významnými muzejními institucemi a najdeme na nich předměty z jejich sbírek, která jsou stále v muzeích. Zde slouží jako orientační příklad. Red List je k dispozici v tištěné formě, ale především na internetu (zde). Je to významný pomocník v boji proti kupčení s uměleckými předměty. Členové této pracovní skupiny prosí o rozšíření jeho známosti v co nejširší míře.

Vedle muzejních pracovníku je především důležité aby se Red List naučili sledovat zaměstnanci aukčních domů, kteří přicházejí s inkriminovanými díly nejčastěji do styku. Obě skupiny by pak měly v případech, kdy se setkají s podezřelými předměty, důrazně vyžadovat informace o jejich původu. Když si nejsou jisti, je možné požádat o radu pracovníky Red List, kteří pracují na přípravě spolupráce specialistů v daných oborech. Předměty, které již byly ukradeny je možné najít v publikacích ICOM 100 Missing Objects, zde ovšem nenajdeme elektronickou databázi. Databázi ale má Interpol (zde).

Největší problémy nastávají ve chvíli, kdy dojde k válečným konfliktům, které provází rabování. Tehdy jsou v ohrožení velké objemy uměleckých předmětů. Proti jejich rozkrádání se bojuje několika způsoby. Jeden modelový příklad se týkal rabování v Národním muzeu v Kábulu během válečných konfliktů v Afghánistánu. Odcizena byla obrovská část sbírek. Zástupci muzea okamžitě kontaktovali pracovníky UNESCO, skupiny Red List ICOM a Interpol. Díky této spolupráci se podařilo nalézt a navrátit téměř 150 tisíc ukradených předmětů. Odborníci na celém světě by měli tyto konflikty sledovat a být pozorní v případě, že se jim dostane do rukou „podezřelé“ zboží. V současné době je nejohroženější zemí Sýrie. List Frankfurter Allgemeine Zeitung 12. června přinesl obsáhlý článek o obrovském rabování v zemi, které se týká především antických památek (zde). Jak padne tma vydávají se celé gangy rabovat. Památky jsou ničeny, rozkrádány a pašovány ze země a prodávány na černém trhu.

Nejhůře se ale paradoxně bojuje proti krádežím prováděným v  mírových dobách, kdy se příležitostně objeví krádeže v muzeích organizované profesionálními firmami na objednávku. Dokonce se objevují případy, že muzea rozkrádají vlastní zaměstnanci, aby si přilepšili. Často se také objevují falza předmětů. V případě nejistoty odborného pracovníka je nejlepší spolupracovat s restaurátorem, který může odhalit odlišnou materiálovou podstatu předmětu.

Hlavním problémem je ale poptávka a nevědomost. Je proto důležité zprostředkovávat informace z odborných platforem dál veřejnosti (od sběratelů po turisty). Jedním z dobrých signálů je úspěch boje proti černému trhu s uměním na internetu. Například server e-Bay zakázal na svých stránkách prodávat archeologické objekty.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získat předplatné

Získejte
roční předplatné
za 885 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Získat předplatné