Člověk, lev, pakobylka a fotogram

Josef Ledvina recenze březen 2016

„Kdyby lev uměl mluvit, nerozuměli bychom mu,“ píše na jednom místě Filozofických zkoumání Ludwig Wittgenstein. Tvrzení působí na první pohled paradoxně. To, že umí mluvit, obnáší přece právě to, že mu lze porozumět. Jinde ve Zkoumáních: „Pes věří, že je jeho pán za dveřmi. Ale může věřit, že jeho pán přijde pozítří?“ Proč nám to přijde divné, těžko představitelné? Pro Wittgensteina tvoří jazyk nedílnou součást toho, čemu říká „forma života“. Například číslovky si nelze představit bez počítání jakožto činnosti, jíž je skrz naskrz prodchnut náš život – od kalkulace pevnosti parního kotle přes kupování jablek v obchodě po právě třeba počítání času, plánování toho, co budu dělat zítra, pozítří, za čtrnáct dní. Představme si lva, kterého najednou zaslechneme říci svému druhovi: „Za čtrnáct dní by se nám sem prý měla z Amsterodamu přistěhovat fešná lvice.“ I když jde o větu nám dobře známého jazyka, nedokážeme si vůbec představit, co by jí lev, k jehož životní formě počítání dnů speciálně a jazyk obecně nepatří, mohl vůbec mínit.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné