Díl 9. - proč tajím své povolání

Antonín Novák ze života architekta listopad 2012

Jsem projektant, říkávám mírně obecně a mírně nepřesně v neznámé společnosti stran svého povolání, abych se alespoň pro tentokrát vyhnul nevyhnutelnému a odvrátil neodvratitelné.

Marně. Prozrazen nějakým dobrodincem, jsem identifikován jako autor bazénu na Kraví hoře a vystaven na pranýř komentářů a dotazů všech zúčastněných. A proč je v pětadvacítce tak studená voda? A proč nás nechtějí pokladní pustit před osmou, když mají otevřeno do devíti? A proč nejede pára? A proč jsou tak arogantní plavčíci? A proč...

Začínám přemýšlet, jaké to asi mají v naší věčně ubrblané a stěžující si společnosti lékaři. Přestávám jim závidět. A začínám je obdivovat. Co ti si asi musí vytrpět! Pak ale usilovně vzpomínám, kdy jsem naposled potkal v nějaké společnosti chirurga, kožního specialistu nebo psychologa. Marně. A přitom bych se ho tak rád zeptal: Na svoje potíže s usínáním, atrofii stehenních svalů, píchání v zádech, bolesti hlavy či pálení v očích...

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získat předplatné

Získejte
roční předplatné
za 885 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Získat předplatné