Divoký jihovýchod

Vít Vlnas názor září 2007

Psali tuhle v novinách, že prý zatímco Češi vesele jezdí utrácet do Vídně i do Alp, Rakušané se k nám o prázdninách nijak nehrnou. Rakouští důchodci havarovavši s autobusem kdesi u Rožmberka se úpěnlivě dožadují rakouských lékařů, neboť nevěří domorodým šamanům. Koneckonců, co čekat od lidí, kteří jim rozbili Rakousko (téhle hlouposti koneckonců dodnes věří i někteří Čechové)? Připočtěme k tomu fakt, že o jaderné energii toho ví každý zelinář z Freistadtu zjevně víc než Dana Drábová, a máme žánrový obrázek vzájemného nepochopení jedna radost.

Jenomže já se těm Rakušanům od jisté doby nedivím. Bohemistickými studiemi se ve Vídni zabývá vědecká instituce s názvem Ústav pro studium jihovýchodní Evropy. Věřte, že nejde o zeměpisnou anomálii, nýbrž o setrvalý stav kolektivní mysli. Měl jsem onehdy tu čest přivítat v Praze jednoho důležitého pána z význačného vídeňského nakladatelství. Ten dobrý muž jel tak dlouho na jihovýchod, až se ocitl v Praze. Poprvé, jak neopomněl zdůraznit. Už skutečnost, že v Holešovicích stojí nádraží, ho uvedla do euforie: tak markantní projev civilizace v hlubinách Balkánu neočekával. Následně se naštěstí ukázalo, že pán z Vídně pije pivo. Ujistil jsem ho, že stejně jako v císařské metropoli máme i v Praze restaurace. Byl nadšen. Když jsme se však vzhledem k množství popíjejících domorodců neuchytili ani ve čtvrté hospodě, změnilo se nadšení ve zmatek. Muž z Vídně totiž četl v Kronenzeitung, že hospody v Praze zejí prázdnotou, poněvadž lidé nemají na pivo peníze a pivo je zde drahé a navíc zřejmě i radioaktivní, i když tím posledním si snad nebyly úplně jisté ani dotyčné noviny. Z Vídeňana se vůbec vyklubal bystrý pozorovatel. Během dne si všiml, že v Praze jsou tramvaje, divadla, domy, a dokonce internetové kavárny: k těmto kulturním výdobytkům mi nyní blahopřál tak srdečně, jako kdybych za ně byl osobně zodpovědný. Potěšilo mě to a prozradil jsem mu, že v Čechách máme i konzervy, injekce a veterináře. Svého času jsem s tím měl velký úspěch u francouzského kolegy, který měl obavy, jestli nejsem příliš unavený z šestihodinového časového posunu při letu z Prahy do Paříže. Muž z Vídně se uklidnil. U čtvrtého piva přestal kontrolovat radioaktivitu a u šestého čistotu sklenice. Jsem si jist, že domů na severozápad se vrátil jako přesvědčený zastánce evropské vzájemnosti.

I když tou Evropou bych si v jeho případě tak jistý nebyl. Ale ruku na srdce: vy byste chtěli mít hned za hranicemi etiopský jaderný reaktor?

Podělte se:

Jenom předměstí Vídně?

Vít Vlnas výstava březen 2020

Příprava stálých expozic ve veřejných sbírkových institucích je svébytným žánrem uměleckohistorické práce a zároveň stěžejní položkou v jejich na širokou veřejnost zaměřené činnosti. Shodou okolností se u nás za poslední dobu sešly hned dvě expozice věnované...

Scotland Forever!

Vít Vlnas dílo měsíce červen 2015

Před dvěma sty lety, 18. června 1815, se jméno belgického městečka Waterloo stalo synonymem pro drtivou porážku či fatální selhání obecně. Především angličtí umělci se v následujícím století stále znovu vraceli k jednotlivým epizodám bitvy, která ve svém důsledku...

Odcházení „princezny Evženie“

Vít Vlnas zprávy únor 2017

Multiplikovaný portrét rozesmáté ředitelky Rakouské galerie Agnes Husslein-Arco, uvozující poslední číslo programového bulletinu muzea, budí představu nekonečné včelí plástve. Plástve, z jejíž každé buňky vyhlíží stále tatáž neúnavná a energická muzejní...