Entrance Gallery, Praha
Radek Wohlmuth galerie listopad 2013
Entrance Gallery se za osm let své činnosti vypracovala mezi respektované neziskové galerie, které poučeně monitorují aktuální českou výtvarnou scénu. Krom toho, že jednou změnila své působiště, se její historie zdá být až nezvykle přímočará. I tak ale může překvapit, třeba právě tím, že momentálně působí v areálu kláštera.
Entrance Gallery je společným projektem tří aktivních umělkyň a kamarádek zároveň: Terezy Severové, Terezy Velíkové a Barbory Zachovalové. Funguje od roku 2005. „Končily jsme vysokou školu,“ komentuje vznik galerie Tereza Severová, absolventka intermediálního ateliéru Jiřího Davida na VŠUP. „Samy za sebe jsme cítily vakuum mezi studentským životem a světem profesionálního umění. Ten prostor bylo třeba něčím vyplnit, my jsme chtěly být aktivní a formovat jeho charakter,“ vypráví. Kromě odhodlání něco dělat se vznikem nové galerie souvisela i jedna významná příležitost – totiž založení a otevření Karlin Studios, kde se dohodly na spolupráci a začaly fungovat ihned od počátku.
Ostatně právě charakter vstupního zádveřního prostoru, který dostaly k dispozici, byl jedním z důvodů pojmenování galerie. Také financování projektu se relativně rychle a hlavně bez větších komplikací vyřešilo. „Chvíli jsme to táhly samy, ale poměrně brzy jsme získaly městský a ministerský grant,“ vysvětluje Severová. „Asi jsme měly štěstí, že jsme začínaly v době, kdy to bylo jednodušší. Grantové příspěvky tvoří páteř financování dodnes,“ připomíná. „Když jsme měly nějaký rok rozpočet výrazně menší, řešily jsme to nižším počtem výstav.“
Rychlý start
Hned úvodní výstava v květnu 2005, kterou pod názvem Táhni od tý obrazovky připravil Ondřej Skala, byla výrazná a vzbudila pozornost. Zbytek první sezony obstarali Richard Wiesner, Ladislava Gažiová, Dominik Lang a Jiří Thýn a kvalitu nové galerie jen potvrdil. Výhodou se ukázaly být i společné vernisáže s Karlin Studios, takže výstavy od první chvíle existence vidělo mnohem víc lidí, než kdyby si neznámá galerie musela hledat své diváky jen sama za sebe.
„My jsme ze začátku mluvily o tom, že se necítíme být kurátorkami. Jsme umělkyně, které provozují výstavní prostor,“ říká Tereza Severová. „V Entrance také až na výjimky vznikaly autorské prezentace, ale občas se stalo, že se chtěli autoři o tom, co dělají, pobavit nebo instalovat společně, takže jsme se postupně dostaly i ke kurátorské práci. Ve většině případů ale přece jen jde spíš o základní dramaturgii výstavního programu než o kurátorskou péči v pravém slova smyslu,“ popisuje Severová proces proměny vlastní pozice a ke konceptu výstav dodává: „Důležitá nebyla touha prosazovat svůj umělecký názor, priority nebo postoj. Naopak nechávaly jsme se ovlivňovat tím, co přišlo zvenčí, snažily se mít otevřené oči a sledovat současné dění.“
To, že se jim s výběrem dařilo, dokazuje sled výstav umělců, kteří dnes patří k domácí špičce. V Entrance se v prvních dvou letech představili Jan Nálevka, Petra Herotová, Mark Ther, Radim Labuda, Eva Koťátková, Jan Haubelt nebo Jitka Mikulicová. Na to galeristky navázaly výzvou k mladým kurátorům. „Měly jsme pocit, že jsou na tom podobně jako umělci a budou stát o možnost uplatnění. Nakonec to bylo trochu zklamání. Přihlásilo se jich míň, než jsme myslely. Očekávaly jsme také příliv nové energie, ale dostavily se spíš komplikace, protože po nás chtěli lepší zázemí a techniku, než jsme si tehdy mohly dovolit,“ vzpomíná galeristka. Přesto se během „kurátorského roku“ 2010 vystřídaly v galerii zajímavé projekty, třeba výstava White Paper, kterou zorganizovala Markéta Kubačáková. Ve stejném roce s Entrance poprvé spolupracovala také Edith Jeřábková.
V klášteře
Po zlatých časech začátků a naplňující stabilitě kvalitního provozu ale přišly i krize. Naplno vyvstaly problémy s náročnou dispozicí, nedostatečným zázemím, technické nedostatky i veškeré komplikace, které přináší sdílený prostor. „V takové situaci člověk neustále řeší, jak dlouho to ještě vydrží a za jakých podmínek to má ještě smysl,“ přibližuje Tereza Severová. „Galerie by se prostě měla vyvíjet, tak jako my. Do čtyřiceti nejde provozovat pořád jen underground.“
Novou etapu a revitalizaci naštěstí nastartovala nabídka jiného prostoru. Od konce roku 2012 sídlí Entrance v areálu břevnovského kláštera v polovině budovy rekonstruované oranžerie od Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Výstavní program tu zahajovala Anežka Hošková. Ani tento prostor není úplně běžný. Prozaicky řečeno, galerie se z chodby přestěhovala do skleníku. Přesto to byl zásadní krok ke standardnímu provozu minimálně v tom, že nový prostor je v dokonalém stavu a disponuje slušným zázemím. „Začaly jsme se cítit víc profesionálně,“ popisuje hlavní změnu Tereza Severová. „Navíc nás překvapilo, že k nám začalo chodit hodně místních lidí, kteří nemají s uměleckým provozem nic společného. V Karlin Studios to byla přece jenom spíš komunitní záležitost.“
Jako pokus o narušení stereotypního vernisážového provozu začaly výstavy jako nový prvek doplňovat krátké vernisážové prezentace umělců, ať už to byl Eugenio Percossi, Lenka Vítková, nebo Daniel Vlček. Klášterní zahrada už zažila i letní Videokemp organizovaný Viktorem Čechem a Janou Stanulovou, který proběhl současně s vernisáží Václavů Girsy a Stratila. Znamenalo to padesát stanů s projekcemi, stovky lidí, koncert Střešovické kramle a koktejlový bar.
Ani specifičnost prostoru není na škodu. Galerijních „white cubes“ bylo a je dost. Navíc na webových prezentacích je galerie snadno identifikovatelná. Přestože je trochu z centra, zájem o ni neopadá. Spíš naopak. „Poslední rok jsme zase udělaly open call, abychom daly šanci i lidem, které neznáme nebo jsou ještě na školách, o nichž nemáme takový přehled,“ říká k tomu Severová. „Přihlásilo se nám jich šedesát pět, mnohem víc, než máme výstavních termínů. Bylo náročné vybrat odpovídající počet autorů, a ještě náročnější obhájit se před kamarády, kteří se přihlásili a my je z nějakého důvodu musely odmítnout.“
Entrance Gallery
adresa: Markétská 28, Praha 6
vedení: Tereza Velíková,
Tereza Severová, Barbora Zachovalová
www.entrancegallery.com
Nahota mi nevadí
Radek Wohlmuth rozhovor prosinec 2014
S Lenkou Klodovou o sochařství, studu a pornostudiích / Lenka Klodová má za sebou monumentální sochu Miluji, ale i drobné přemalby nahých modelek v pornografickém časopise Leo. Nedávno získala na brněnské FAVU docenturu přednáškou na téma Jak se správně svléknout. I když se...
Markéta Hlinovská
Radek Wohlmuth portfolio prosinec 2014
Nenápadně nápadná, charakteristická pevně vedenou linkou, netradičním kombinováním technik a svérázným nazíráním prostoru. Přestože byl svět jejích prací zatím téměř výhradně černobílý, realita jí slouží především k probouzení imaginace. Má ráda kontrast,
David Helán
Radek Wohlmuth portfolio únor 2014
Intermediální průzkumník vlastní tvorby, vesmíru i emotivní a ideové reality. Jeho záběr se klene od obrazů po performance a stále významnější část jeho tvorby zaujímají texty. Pohybuje se mezi Brnem a Prahou, někdy cvičně zakotví třeba v Londýně nebo New Yorku. Trochu...
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
