Hlad

Ondřej Váša úhel březen 2011

Jistý liberecký student, tuším, že mechatronik, se před lety vrátil z drážďanského Zwingeru s památnou větou: „Když jsem hleděl na holandské zátiší, na kterém byl vyobrazen šťavnatý borůvkový koláč, dostal jsem veliký hlad.“ Nepadla žádná zmínka o stylu, kompozici, iluzi či vanitas; dotyčný jednoduše a prostě pocítil hlad. Tedy cit, který je v souvislosti s vnímáním obrazu přinejmenším disciplinován (to v případě jisté škály zátiší 16. a 17. století), ne-li rovnou tabuizován. Jenže co jiného vlastně před zátiším cítit, jak jinak se k němu adekvátně vztáhnout?

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získat předplatné

Získejte
roční předplatné
za 885 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Získat předplatné