Ideální divák

Karel Thein úhel červenec 2010

Věci či situace, které označujeme za umělecká díla a podle toho s nimi zacházíme, se od svého okolí liší zvláštní nevyčerpatelností. Nejde pouze o to, že se nikdy „neokoukají“, podobně jako stromy, ptáci, hory nebo moře. Jejich nevyčerpatelnost je zřejmá: jsou trvale přitažlivé pro pohled, jenž – jak říká Nietzsche – „zůstává upřen na to, co zůstává zahaleno i po svém odhalení“. Klasické jméno takové kvality, zabraňující odvrácení pohledu, je „krása“. Proč se ale tato kvalita neztrácí z děl, která se od krásna v umění radikálně odvracejí?

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získat předplatné

Získejte
roční předplatné
za 885 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Získat předplatné