Japonská zkušenost českého architekta

Ondřej Hojda knižní recenze listopad 2014

Biografie je nejstarší, ale také nejčastěji zatracovaná uměleckohistorická metoda. Vyprávěním životního příběhu jednotlivce je přesto i dnes možné přiblížit obecnější téma – například sbližování dvou odlehlých kultur, v našem případě japonské a české. Knížka Heleny Čapkové je v tomto směru pozoruhodným pokusem.

Podělte se:

Ósaka 1970: Mezník a křižovatka

Ondřej Hojda architektura červenec 2021

Když se 14. března 1970 zahajovala Světová výstava v japonské Ósace, shlížely delegace v čele s císařem Hirohitem na pestrou scenerii: Na takzvaném Festivalovém náměstí pod obří příhradovou střechou, jejíž pravidelný rastr kruhovým otvorem prorážela surreálná Věž...

Zarůst trávou a kameny nechat: Ekologické tendence v české architektuře 20. století

Ondřej Hojda architekura květen 2026

„Ekologie a architektura“ představuje v době klimatické krize nepochybně relevantní téma. Pomůže nám ale nějak pohled do historie? Není trochu anachronické mluvit o ekologii předtím, než tento pojem získal svůj dnešní význam? To, že jsme jako lidé provázaní s ¬mimo¬...

Cesty a návraty Bedřicha Feuersteina

Ondřej Hojda recenze prosinec 2021

Bedřich Feuerstein (1892–1936) není úplně zapomenutý tvůrce – jeho nymburské krematorium (1922–24) se běžně vyskytuje v dějinách české architektury, ví se o jeho zahraničních zkušenostech z Paříže a Tokia; jeho scénografické práce, například ty pro Osvobozené...