Karlínská Parukářka

Josef Ledvina staveniště září 2014

Praha – V Karlíně zahájil provoz nový prostor určený k trávení volného času a pořádání rozličných kulturních akcí. Nachází se na Rohanském ostrově v bezprostředním sousedství řeky a nese název Přístav 18600. Číslovka představuje karlínské poštovní směrovací číslo a přístav proto, že tu kdysi, když byl Rohanský ostrov ještě ostrovem, býval přístav. Odkaz k paměti místa je záměrný. Dříve tu bývalo železniční překladiště, zubem času hodně okousané nádraží dodnes stojí opodál. (A ještě za ním se pak v příkrém kontrastu tyčí nově vydevelopované kancelářské i residenční objekty.)

Drážní a průmyslová minulost je dobře patrná i na samotném prostranství nového Přístavu. Stojí tu třeba bezprizorní železniční sloupy a zpod trávy vykukují rozličné betonové fláky, flastry a panely. Vše je už ale dost zarostlé, náletovou dřevinou (březový hájek) nebo třeba křenovými lupeny. Efekt zarůstání přitom autoři a realizátoři celého projektu (Tošovský, Kubišta, Janďourek a Krippner) nemíní popírat, „městskou přírodu“ pouze kultivují a citlivě přizpůsobují novému určení. Projekt má takto zároveň poukázat na potenciál obdobných lokalit a možnosti, jak s nimi zacházet.

Přístav by se měl podle „programového prohlášení“ z webových stránek stát pro Karlín tím, čím je Žižkovu park Parukářka a Vinohradům Riegerovy sady. Realizační tým má prostor od města propůjčen na tři roky. Určitou předpremiéru Přístavu představovalo červnové vystoupení u nás dobře známého japonského tanečníka Mina Tanaky, pravidelný program a provoz kavárny pak byly zahájeny v srpnu. Od té doby tu vystoupilo třeba duo Kieslowsky nebo tu profesor Palouš z Astronomického ústavu erudovaně vykládal o právě padajících Perseidách. Kulturní akce konané pod hlavičkou festivalu Fiesta budou v přístavu probíhat až do konce září.

Součástí programu bylo a je také participativní pořizování přístavního mobiliáře, tedy stolů a lavic. Předcházela mu soutěž (v porotě byl třeba sochař a kultivátor veřejného prostoru Pavel Karous). V podmínkách stálo, že vše musí být z betonu a na místě vyrobitelné. Uspěli Vít Svoboda a Pavel Nový ze studia 0,5 s návrhem Ztraceného nábytku. Na ikeácké instruktážní kresbě, již pro architekty pořídil umělec Alexey Klyuykov, vypadalo vše podezřele jednoduše – do země se vykope díra ve tvaru stolu, do ní se pak nalije beton… Byl jsem nicméně svědkem vyzvednutí prototypu z jámy a výsledek byl esteticky i funkčně uspokojivý. Slavnostní kopání dalších forem proběhlo koncem srpna, tentokrát již za aktivní spoluúčasti návštěvníků přístavu.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získat předplatné

Získejte
roční předplatné
za 885 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Získat předplatné