Kult umělce
Lucie Drdová zahraniční výstava prosinec 2008
Jeff Koons v Berlíně / Aktuální výstavní projekt berlínských Státních muzeí Kult umělce tematizuje základní konstantu uměleckého provozu – osobnost umělce – a v řadě autorských výstav představuje přední jména uměleckého světa. Snad nikde se zamýšlená oslava tvůrčího ega neprojevuje víc než v „sladké“ instalaci amerického provokatéra Jeffa Koonse v prostorách Nové národní galerie.
Koonsův návrat na výsluní nejde přehlédnout. Vedle aktuální berlínské výstavy jsou jeho sochy do konce roku k vidění také v barokních sálech francouzského zámku Versailles, průřezovou retrospektivu mu letos uspořádalo Museum of Contemporary Art v Chicagu a menší výstavu pak dokonce newyorské Metropolitní muzeum. Koonsova socha Balloon Flower byla navíc koncem června v Christie’s v Londýně vydražena za rekordních 12,9 milionů liber. Dvě jiné Koonsovy sochy byly již loni na podzim na aukcích prodány za více než 20 milionů dolarů.
Tento třiapadesátiletý Newyorčan patří ke generaci raných 80. let, kdy někteří umělci položili rovnítko přímo mezi umělecké dílo a komoditu. Především sochaři rezignovali na požadavek přímé fyzické zkušenosti ve prospěch recyklace ready-made objektů. Rozhodujícím se stal kontext, samotný akt vystavení vybraného objektu v galerii. Právě galerijní prostředí propůjčovalo takovýmto dílů jejich auru a důležitost.
Charakteristickým rysem moderní konzumní společnosti je, že symbolická hodnota produktu se stává mnohem důležitější než jeho užitná funkce. Tím, čím se jednotlivé produkty na trhu od sebe různí, není jejich funkčnost, ale to, jaké emoce v nás dokáží evokovat. Objekt sám o sobě přestává být důležitý, rozhodující je značka a to, nakolik dokáže vyvolat naši touhu. Koons se soustředil na fetišistický aspekt této situace a v ironickém gestu povýšil konzum na umění.
Made in Heaven
V Koonsově přístupu se propojuje jeho umělecké vzdělání a zkušenost ze světa byznysu. Koons studoval malbu na akademiích v Baltimoru a Chicagu, řadu let ale také pracoval jako makléř na newyorské Wall Street. Komerční reklamu a vlastní mediální propagaci chápe jako náhradu za ztracenou auru umění a inspirovaného umělce. Vedle Damiena Hirsta a Takashiho Murakamiho také dnes patří mezi nejúspěšnější mediální aktéry uměleckého světa. Své výsadní postavení si buduje formou marketingových strategií a vlastní sebe-prezentaci inscenuje jako originální značku.
Poprvé samostatně vystavoval na začátku 80. let. V sérii The New prezentoval domácí spotřebiče instalované jako muzejní artefakty v neonově osvětlených vitrínách z plexiskla. Větší pozornost získal v roce 1985 sérií Equilibrium, která se mimo jiné sestává z akvárií, v nichž plavou baseballové míče a bronzové odlitky nafukovacího člunu nebo kyslíkových masek. Tyto konceptuální, čistě provedené práce iritovaly celou newyorskou scénu, neboť 80. léta byla především časem neo-expresionistického malířství Juliana Schnabela nebo Davida Salle. Koons byl naopak kvůli používání všedních předmětů a reklamních motivů srovnáván s Richardem Prince a Sherrie Levinovou.
O rok později už nechává vyrobit předměty masové kultury částečně z ušlechtilých kovů. Dokonalý odlitek nafukovacího plastového zajíce v ušlechtilé oceli Rabbit (1986), který osciluje mezi Brancusiho objekty a postavičkou králíčka Playboye, se okamžitě stal ikonou současného umění. Nezapomenutelná také zůstane série Made in Heaven z počátku 90. let inspirována umělcovou tehdejší manželkou, italskou pornohvězdou Cicciolinou. Součástí tohoto souboru jsou vedle řady fotografií také neuvěřitelně kýčovité porcelánové a skleněné sošky, které oba představují v explicitně sexuálních pozicích. Názvy jako Blow Job, Kama Sutra nebo Jeff eating Ilona jsou dostatečně výmluvné.
Umění jako byznys
Dnes už je Koons daleko těchto excesů. V 90. letech zapůsobila hlavně jeho několikametrová psí skulptura Puppy, jež je dnes natrvalo umístěna před Guggenheimovým muzeem v Bilbau. Povrch sochy tvoří rostoucí květiny různých barev, takže vzhled sochy se proměňuje podle ročních období. Současná produkce a vytváření nových konceptů probíhá v bývalém skladišti na okraji newyorské čvrti Chelsea, kde má Koons ateliér ve stylu starých mistrů, ve kterém pracuje téměř sto lidí. Na celý proces výroby svých technologicky i finančně velmi náročných skulptur nicméně údajně osobně dohlíží.
Zatím žádnému jinému umělci 80. let se nepodařil tak pronikavý comeback jako Koonsovi, tvora žádného však ale také nevyvolává tak rozporuplné reakce. U řady kritik však není jasné, zda se vyjadřují k umělcovu dílu, nebo jsou spíše namířeny proti systému, který mu umožnil, aby si svou drzou sebestředností podmanil umělecký trh. Kdo se dnes zabývá Jeffem Koonsem, musí automaticky myslet na peníze a megalomanii. Této představě napomáhají i instituce a jednotlivci zastupující jeho jménu na trhu. Koonsovým galeristou není nikdo jiný než vlivný Larry Gagosian a mezi jeho největší sběratele patří miliardář Eli Broad nebo vlastník aukčního domu Christie’s François Pinault.
Ani umělecko-historická disciplína se dosud nerozhodla, na kterou stranu se přiklonit. Zda Koonse považovat za významného umělce přelomu 20. a 21. století, či pouhý marketingový produkt, jehož věhlas se odvíjí výhradně od horentních sum, které se dnes za jeho díla platí. Koketérie s kýčem a triviální kulturou, obdiv k Dalímu a především Koonsův čistý, přímo anti-ironický nárok na „uzdravení“ umění se mnohým nezdají. Dodnes mu žádné velké newyorské muzeum nevěnovalo rozsáhlou retrospektivu, i v úvodu zmiňovaná výstava v Metropolitním muzeu se odehrála jen na střešní zahradě.
Berlínský sladký sen
Současná berlínská výstava v horní hale Nové národní galerie je cíleně zaměřena na personu samotného autora a zdůrazňuje auru jeho výjimečnosti. Jedenáct dynamicky prostorných skulptur série Celebration kontrastuje s čistou architekturou budovy Miese van der Roheho, jejíž odraz se zrcadlí na jejich povrchu. Jedná se o doposud nejrozsáhlejší instalaci této řady, na níž Koons soustavně pracuje od roku 1994. Soubor v sobě nese všechny elementy předchozích prací – manipulaci s nafouknutými předměty, zrcadlové efekty, přeměnu bežných předmětů v objekty z oceli.
Fascinující na těchto skulpturách je jejich anarchistická ambivalence. Přes tři metry vysoký červený Balloon Dog připomíná nejen balónek z oslavy dětských narozenin, ale i sexualní hračky. Díky své velikosti se původně roztomilý předmět zároveň mění v ohrožení. Purpurová Balloon Flower připomíná spíš trs s ovocem a vytváří nutkání tento dokonale krásně lesklý povrch propíchnout. Baroque Egg with Bow asocijuje velikonoční čokoládové vajíčko, jehož tyrkysové tělo s pomačkaným obalem je ozdobeno hladkou grandiózní purpurovou mašlí.
Nejpřitažlivějším objektem je obrovské fialové srdce Hanging Heart, zavěšené na zlaté stuze uprostřed instalace. I přes svou velikost působí, jako by jej mohl rozhoupat sebemenší závan větru. Iluze lehkosti je u tohoto několika tunového objektu dovedena k dokonalosti. Na neuvěřitelně hladkém a lesklém povrchu dalších objektů, jako je sedm různě barevných Tulips, žlutý Diamant, oranžový Elephant nebo modré Cracked Egg, se odráží galerijní architektura i postavy návštěvníku v mnoha barevných odlescích a fazetách a člověk se neubrání příjemnému „sladkému“ pocitu dětského světa.
Dvě poslední skulptury jsou svým provedením odlišné, neboť jsou vyrobeny z polyetylenu a jejich matný povrch přesně napodobuje obyčejné dětské hračky. Jednou z nich je Cat on a clothesline – kotě v modré ponožce zavěšené na prádelní sňůře se dvěma kolíky a kopretinami provedené v pastelových tónech, které jen podtrhují absurditu tohoto kýče.
Umění, které potěší
Řeč Koonsových obrazů funguje univerzálně, podobně jako piktogramy. Každý zná značky jako pes nebo srdce. Nemá pak pocit, že je nevzdělaný, protože umění nerozumí. Koons se nesnaží přispívat k vytváření zdání o elitní podobě umění, které patří jen zasvěceným, naopak je přesvědčen o naivním přístupu, kdy prostřednictvím „příjemného a hezkého umění“ chce své publikum „obejmout“. Veškerou kritiku proto nenuceně odmítá s argumentem, že „kdo nemá jeho tvorbu rád, ten ji ještě nepochopil“. Tak to alespoň sám umělec formuloval na nedávné vernisáži.
To je ovšem možná jen velmi dobře skrytý záměr a čistý kalkul, který odhaluje podstatu a tajemství Koonsovy tvorby. Možná je opravdu naše společnost tak povrchní a zahlcená záplavou obrazů a informací, že něco takového sama vyžaduje, byť si to nechce připustit. Koonsův nespoutaný povrchní fetišismus na nás neklade žádné nároky a ničím nezatěžuje. Odpovídá názvu muzejního konceptu o kultu umělcovy osobnosti dnešních dní, jenž vytváří jeho publikum. Zda se však Koonsova tvorba stane nesmrtelným mýtem procházejícím napříč dějinami umění, se dá přinejmenším pochybovat.
Kult des Künstlers – Jeff Koons: Celebration
pořadatel: Neue Nationalgalerie, Berlín
termín: 31. 10. 2008 – 8. 2. 2009
www.koonsinberlin.org
Freud ve Vídni
Lucie Drdová zahraniční výstava prosinec 2013
Vnuk zakladatele psychoanalýzy, jeden z nejvýraznějších představitelů současné malby, byl navzdory svému povrchně robustnímu, až hrubému „realismu“ nepředvídatelnou a komplikovanou osobností. Ve vídeňském Uměleckohistorickém muzeu jsou nyní jeho obrazy k vidění ve...
Stačí se rozhodnout
Lucie Drdová názor červen 2012
Napsat text popisující moje důvody, proč jsem se rozhodla otevřít si soukromou galerii současného umění, znamená rekapitulovat pocity posledních měsíců a vlastně několika let, což je vzhledem k mému věku spíš úsměvné a vzhledem k mojí povaze zase nesnadné. Ale možná to...
Pozdější život malíře
Lucie Drdová zahraniční výstava květen 2008
Oskar Kokoschka ve vídeňské Albertině / Ve Vídni jsou v současné době k vidění hned dvě velké výstavy věnované dílu Oskara Kokoschky. V Belvederu již jen do 12. května probíhá přehlídka Kokoschkovy rané expresionistické tvorby, v Albertině se pod názvem Exil a nový domov...
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
