Kultura pro Hermana
Josef Ledvina zprávy únor 2014
Praha – Ministrem kultury se stal Daniel Herman. Bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů je jedním ze zástupců KDU-ČSL ve vládě vedené Bohuslavem Sobotkou (ČSSD). Hermanovy ministerské plány teprve získávají určitější obrysy, z průběhu volebních vyjednávání je však jasné, že ministerstvo kultury mezi priority křesťanských demokratů rozhodně nepatřilo.
V závěrečné fázi koaličního vyjednávání, kdy se rozhodovalo, která křesla KDU-ČSL připadanou, vyjádřil jejich předseda Pavel Bělobrádek nespokojenost, že by právě jeho strana měla dostat kulturu. Při jednání s Bohuslavem Sobotkou prý předsedovi sociálních demokratů nastínil, které ministerské posty křesťanští demokraté upřednostňují. „Jako prioritu jsem jmenoval ministerstvo zemědělství a po něm jedno ze silových ministerstev, jako místní rozvoj, průmysl, vnitro a doprava. Vysokou prioritu hned po zemědělství mělo školství a ministerstvo práce a sociálních věcí. Kultura byla až na posledním místě,“ uvedl Bělobrádek v rozhovoru pro zpravodajský portál Aktuálně.cz.
Nakonec tedy křesťanští demokraté kulturu – vedle Ministerstva zemědělství a bezportfejního Ministerstva pro vědu a výzkum – jako součást svého ministerského portfolia akceptovali. Do čela ministerstva kultury nominovali Daniela Hermana. Ten do KDU-ČSL vstoupil poté, co byl v dubnu loňského roku radou ústavu odvolán z funkce ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů, posléze byl za stranu z pozice lídra její pražské kandidátky zvolen do poslanecké sněmovny. Své odvolání z čela ÚSTRu tehdy vnímal jako důsledek svého protikomunistického přesvědčení a součást dohody mezi ČSSD a KSČM o povolební spolupráci. Členové rady ústavu – mezi nimi i výrazně protikomunisticky založená Petruška Šusterová – svůj postup vysvětlovali špatným řízením instituce a konkrétními selháními, například ve věci digitalizace archivních materiálů. Původně byl Herman profesně spjat s katolickou církví. V roce 1989 byl vysvěcen na kněze, na začátku 90. let působil jako sekretář kardinála Miroslava Vlka, posléze jako mluvčí České biskupské konference. V letech 2007 a 2008 působil Daniel Herman na Ministerstvu kultury vedeném tehdy Václavem Jehličkou ve funkci vedoucího Informační kanceláře.
Od té doby, co začalo být jasné, že míří na ministerstvo kultury, se Daniel Herman stihl vyjádřit k některým palčivým otázkám týkajícím se vedení tohoto rezortu. Byla mezi nimi i nekonečná anabáze výběru ředitele Národní galerie v Praze. Někdejší ministryně kultury Alena Hanáková jmenovala Jiřího Fajta do funkce ředitele NG v době, kdy již byla v demisi. Nastoupit měl od 1. září, Jiří Balvín – ministr vlády, jež nikdy nezískala důvěru – však tento termín dvakrát posunul, naposled na 1. červenec tohoto roku. „Nejsem si jistý, jestli je potřebné nové výběrové řízení, když už jednou proběhlo a má nějaké výsledky,“ naznačil Herman ve svém vyjádření pro ČTK, že je spíše příznivcem Fajtova brzkého nástupu. Ve věci chce rozhodnout „v reálném čase, který bude spíše kratší než delší“, hodlá ji však nejdříve probrat se „zainteresovanými lidmi“.
Národní galerie se rovněž přímo dotýkají v současnosti probíhající církevní restituce. Některé církevní organizace zažádaly o návrat uměleckých děl, jež jsou nyní v jejím majetku. Celá záležitost je z právního hlediska nejednoznačná a vyvstává otázka, zda někdejší kněz Herman nemůže využít své funkce ministra k působení ve směru kladného vyřízení žádostí ze strany NG. Sám Herman, ačkoli jinak razantní obhájce restitucí, tuto představu odmítá. Drží stranickou linii a stejně jako ostatní křesťanští demokraté pokládá otázku navracení církevního majetku za záležitost, jež byla uzavřena schválením příslušného zákona. „Spornými případy se bude výhradně zabývat soud. Mantinely jsou vytyčeny zákonem,“ vyjádřil se rozhovoru v České televizi s tím, že on jako ministr se jim věnovat nebude.
Do svých osobních estetických preferencí nechal Herman veřejnost nahlédnout skrze nedávný rozhovor pro zpravodajský portál iDnes.cz. Chodí prý do kina, má rád hudbu, nejen vážnou – barokní a klasicistní –, ale také americkou, třeba tu ze 40. let, nedávno byl v Národním divadle na představení bratří Bubeníčků. „Na druhou stranu si rád poslechnu i některé skladby Daniela Landy, protože o nich spolu diskutujeme a rozumím jim,“ uzavřel Herman výčet svých kulturních zálib. Právě jeho pochopení pro skladby hudebníka se skinheadskou minulostí a samozvaného bojovníka za morální očistu české společnosti Daniela Landy se nesetkalo se všeobecným pochopením. Herman a Landa jsou přátelé a sousedé z pražského Vyšehradu.
Přesýpání písků v MoMA
Josef Ledvina zahraničí únor 2020
Loni v říjnu se po další z řady expanzí otevřelo Muzeum moderního umění v New Yorku. Výstavní plochy se rozrostly o 30 %, a to především díky tomu, že do sebe muzeum inkorporovalo spodní patra sousedního rezidenčního mrakodrapu od Jeanna Nouvela. Nové prostory pojala MoMa jako...
Trochu psychologie, trošku horor a samozřejmě špína…
Josef Ledvina rozhovor březen 2020
Pohybuje se na rozhraní více světů. Jako současný umělec vystavuje, loni mu vyšla autorská kniha Auta, na přelomu osmdesátých a devadesátých let spoluvytvářel (nejen) vizuální identitu skupiny Bratrstvo. Živí se jako profesionální fotograf, v roce 2017 dostal cenu Czech Grand...
Samozřejmě nás to zajímá
Josef Ledvina rozhovor listopad 2019
S egyptologem Miroslavem Vernerem jsme se museli sejít dvakrát. Jeho dlouhé odpovědi často připomenou spíš pečlivě strukturovanou přednášku než výsledek debaty mezi zvědavými diletanty a povídavým specialistou. Témat jsme si připravili spoustu, došlo ale jen na některá z ...
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
