Lucie Rosenfeldová
Karel Císař portfolio listopad 2019
Nepokoje vlastního / Když Lucie Rosenfeldová hledala teoretickou oporu pro svůj film Nepokoje vlastního (2017), našla ji v textech amerického teoretika médií Alexandera Gallowaye. V opozici k jiným realisticky orientovaným autorům totiž Galloway za „reálné“ nepovažuje něco absolutního, ale v souvislosti s mocí kybernetiky, industrializací sociálních grafů či algoritmem pro ohodnocení důležitosti webových stránek tak označuje něco ryze historického, a tedy i nutně politického. Podobně Rosenfeldová oproti řadě svých generačních kolegyň a kolegů nepoužívá počítačově generované obrazy, aby – byť jen ironicky – imitovala současnou korporátní estetiku, nýbrž aby ji podrobila osobně angažovanému kritickému zkoumání. I proto se takřka ve všech svých dosavadních dokumentárních filmech důsledně drží autobiografických témat, a vyhýbá se tím obecnosti, jíž je tento umělecký žánr vystaven.
Lucie Rosenfeldová: K managementu pochybnosti, 2014, záběr z videa
Lucie Rosenfeldová: Open Call (s Martinou Smutnou a Alžbětou Bačíkovou), 2016, Galerie UM, pohled do instalace
Lucie Rosenfeldová: Polymind, 2016, záběr z videa
Lucie Rosenfeldová: Letáky a soucity (s Matějem Pavlíkem), 2019, záběr z videa
Lucie Rosenfeldová: Nepokoje vlastního, 2017, záběr z videa
David Fesl — Nejslabší vykradač hnízd
Karel Císař portfolio zima 2020
Přestože by se mohlo zdát, že práce Davida Fesla vykazuje dvě protikladné tendence, tedy na jedné straně vytváření subtilních objektů a na straně druhé tvorbu institucionálně kritických textů a performancí, ve skutečnosti jsou tyto tendence v jeho díle vnitřně prolnuté.
Eliška Konečná
Alžběta Cibulková portfolio červenec 2021
Rukodělná tvorba, důraz na tělesnost, na smyslové a haptické působení, skrytá narace nebo fantaskní stylizovaná figurace, to vše jsou tendence, které se dnes často objevují v tvorbě současných mladých umělkyň a umělců. Nejinak je tomu také v případě Elišky Konečné,...
Jakub Hájek a František Hanousek
Michal Novotný portfolio prosinec 2021
Za poslední dva roky se tvorba Jakuba Hájka a Františka Hanouska proměnila téměř k nepoznání. Podobně jako celé současné umění, které přešlo od postinternetového okouzlení technologickým, nelidsky dokonalým povrchem k osobní citové investici vtělené do rukodělného,
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?