Malíř a metafora

Jiří Pechar úhel červen 2014

S dílem Marcela Prousta je spojena především vzpomínka na roli, jakou pro vypravěče jeho románu hrají ony afektivní vzpomínky, které jsou vyvolány náhodným smyslovým dojmem, který propojí přítomnost a minulost (tak jako v oné známé scéně, v níž ho do jeho dětství přenese chuť piškotového koláčku namočeného v lipovém odvaru). Když se v závěru několik podobných zážitků seskupí, pochopí vypravěč, že jejich okouzlující moc má příčinu v tom, že díky takto zakoušené totožnosti mezi přítomností a minulostí se v něm vynořuje bytost „oproštěná od řádu času“, a tyto náhodné a ojedinělé dojmy mu tak jsou s to odhalit smysl umění, v nějž už přestával věřit. Cestu k onomu prožitku věčnosti, která byla náhodnými zážitky afektivní paměti pouze naznačena, umělec nachází ve chvíli, kdy odhalí nějakou kvalitu, která je dvěma dojmům společná, „a aby je oprostil od nahodilosti času, spojí oba v jediné metafoře“.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získat předplatné

Získejte
roční předplatné
za 885 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Získat předplatné