Materiál

Miroslav Petříček úhel září 2008

Máme staletími vypěstovaný zvyk ignorovat materiál, protože věříme v nadřazenost takzvaného ducha nad hmotou. A když už se bez materiálu nemůžeme obejít, uspokojí nás jen takový, jemuž říkáme „ušlechtilý“, což s uvedeným zvykem není v rozporu, nýbrž jej pouze potvrzuje. Díváme-li se na věci kolem sebe, mizí materiál v jejich tvaru, jako by to byla pouhá látka, či dokonce surovina, za kterou se člověk skoro stydí, anebo jako by to byly vnitřnosti, jež jsou ze své povahy nějak obscénní a je třeba je zakrýt, aby se nás při pohledu na ně nezmocnila nevolnost. Ani konceptuální umění však není schopno vytvářet materiálu prostý artefakt. Nesmyslný, protože primitivní protiklad ducha a hmoty, který jako archaický revenant straší v západní kultuře, chce, abychom materiální svět překonávali, a pokud je snad tento úkol nad naše síly, abychom jej alespoň maskovali a zastírali: cihla nechť vypadá jako mramor a litina jako břečťan. Nikoli náhodou se dubuffetovský art brut vymezoval svou blízkostí k tvorbě šílenců.

Podělte se:

Radost z definování

Miroslav Petříček úhel září 2010

Co je umění a co nikoli, to víme bezpečně, teprve stane-li se minulým a reprezentativní díla jsou zařazena do výpravných knih o dějinách umění.

Nepředstírání

Miroslav Petříček úhel únor 2009

Ze své podstaty je umělecká tvorba politicky nekorektní. Důvod je velmi jednoduchý: nepředstírá.

Stopy mizení

Miroslav Petříček úhel duben 2008

Fyziologie 19. století zkoumala lidské vidění a objevila podivný jev: bezprostřední doznívání zrakového vněmu na sítnici, který nepříliš pěkně nazvala paobrazem. Vidíme ještě určitý předmět, i když ten se už změnil, je jinde, anebo vůbec zmizel. Poněkud paradoxním...