Stopy mizení

Miroslav Petříček úhel duben 2008

Fyziologie 19. století zkoumala lidské vidění a objevila podivný jev: bezprostřední doznívání zrakového vněmu na sítnici, který nepříliš pěkně nazvala paobrazem. Vidíme ještě určitý předmět, i když ten se už změnil, je jinde, anebo vůbec zmizel. Poněkud paradoxním důsledkem toho zjištění by bylo, že předmět v pohybu vlastně nevidíme: pokud jej máme před očima, pak proto, že jeho pohyb rušíme pohybem hlavy, anebo od něj pohyb odečítáme pomocí nějakého softwaru v mozku. Vidění se tedy neobejde bez hlavy. Italský futurismus v tomto směru velmi experimentoval a dospěl k druhému paradoxu: čím věrněji na obraze reprezentujeme rychle se pohybující předmět, tím méně je obraz této věci čitelný; vždy musíme učinit nějaké ústupky, aby na konci snahy zachytit pohyb v pohybu nebyla pouze změť čar anebo dokonce jen rozmazaná skvrna. Toto poznání však na druhé straně malíře osvobodilo a otevřelo nové možnosti umělecké tvorby: obraz nemusí být jen prodloužením oka, může být právě tak i naznačením jiného způsobu vidění.

Podělte se:

Radost z definování

Miroslav Petříček úhel září 2010

Co je umění a co nikoli, to víme bezpečně, teprve stane-li se minulým a reprezentativní díla jsou zařazena do výpravných knih o dějinách umění.

Nepředstírání

Miroslav Petříček úhel únor 2009

Ze své podstaty je umělecká tvorba politicky nekorektní. Důvod je velmi jednoduchý: nepředstírá.

Exploze a letargie

Miroslav Petříček úhel leden 2011

Známý sémiotik Jurij M. Lotman ve své knize Kultura a exploze chápe kulturu jako velmi složitý systém s mnoha vrstvami či oblastmi, z nichž každá se vyvíjí odlišnou rychlostí. Pokud bychom tedy v tomto celku provedli řez v místě, kterému říkáme přítomnost, odkryla by se...