Místo editorialu

Josef Ledvina web

V běžném uzávěrkovém rytmu spadá psaní editoriálu až na samý závěr. Bývá také obvykle vyhrazeno šéfredaktorovi, v případě jeho extrémního časového vytížení některému ze seniorních členů redakčního týmu. 

2086.jpg

Občas dojde i k tomu, že jsou extrémně vytíženi jak šéfredaktor tak všichni redakční senioři. Na místo editorálových matadorů musí v takovém krizovém momentě operativně nastoupit junior. Musí jít ovšem o osobu talentovanou, stylisticky obratnou – o někoho, v nějž má šéfredaktor (popřípadě jej zastupující senior) plnou důvěru. Takovou osobou jsem já.

Píši tedy v časovém presu a na to nejsem ještě zvyklý. Musím zvolit téma (ani to mi časově vytížený šéfredaktor nezadal!). To není vůbec jednoduché. Co si vzpomínám, mělo by jít a nějakou glosu či krátké zamyšlení nad tématem kulturně politickým (o úloze umění ve společnosti, o tom jak je umění důležité a tato jeho důležitost není současnou prohnilou politickou garniturou rozpoznána apod.). Mělo by to také být v jádře vážné ale přitom psáno přeci jen lehčím perem.

Jediná přítomná kolegyně mi není schopna poradit, na otázku, co aktuálního se děje, o čemž by bylo lze psát, navrhuje téma „letní čas“. Tematicky mimo a navíc trapně otřepané – pochopitelně to nepřipadá v úvahu, nejspíše se z její strany jedná o špatný vtip. Nevím, asi ten editoriál bude muset napsat nakonec zase šéfredaktor poté, co se vrátí (zcela vyčerpán) z pracovní schůzky. Druhá možnost je, že otiskne tohle, tak špatně na tom ale doufám nebude.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získat předplatné

Získejte
roční předplatné
za 885 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Získat předplatné