Namor Ynrobyv
Radek Wohlmuth portfolio listopad 2017
Roman Výborný (1988) se Namorem Ynrobyv poprvé stal na Facebooku, kam se podle jeho vlastních slov člověk nezadává jako osoba v pravém slova smyslu, ale jako svůj obraz. Od té doby se mu tak začalo říkat. Tento zběhlý právník, který na začátku čtvrtého ročníku pro změnu zakotvil na UMPRUM u Jiřího Davida v ateliéru intermediální konfrontace, se naplno věnuje malbě. A to do té míry, že jeho bakalářská práce dostala všeříkající název: PAINTING. PAINTING A PAINTING AND PAINTING. (JUST PAINTING 2.0). Letos obsadil druhé místo v Ceně kritiky.
Akryl, stěrka a olejomalba, to jsou jeho oblíbené techniky, nicméně začátek jeho vizuální identity obstaraly on-line hry. Posléze vytváření signatures, které se postupně přelilo do 3D rendrů a práce s photoshopem. K tomu se připojily další vlivy, například vesnické graffiti. I jeho současná tvorba stále odráží fakt, že dával přednost hlavně stokám, dirty-stylu a věcem, co jsou na první pohled trochu down. Trash estetika je mu vlastní dodnes. Spíš než spreje vždycky používal válečky, počítačová grafika zase přinesla zájem o typo a linearitu, takže bylo jen logické, že přijímací zkoušky dělal nejdřív na grafický design a nová média k Petru Babákovi.
Pak je tu Archetyp 51, který spoluzakládal, - komunita, která v sobě obsahuje stejně tak zájem o muziku i fashion. Přitom to není ani módní brand, ani standardní hudební label, ale daleko spíš kreativní síť, jejímž hlavním měřítkem má být autenticita, tedy přímá souvislost mezi autorem a tím, co dělá. Podmínka, která sice na první pohled vypadá přirozeně, až vyprázdněně, ale ve skutečnosti není. Už proto, že naprostou většinu jakékoli současné produkce tvoří deriváty a klony, takže prostor je přeplněný limitovanými edicemi pro všechny.
Jestliže Roman Výborný na začátku vnímal práva jako pragmatický obor vhodný pro život v systému, právě vyhraněná oborovost se mu časem stala přítěží, stejně jako schizofrenní život mezi právním oddělením v bance, stážemi v Evropském parlamentu a domácím malováním. Právě přesvědčení, že umění posunuje dál a v jeho rámci je možné být kýmkoli nejen proto, že je multižánrovou záležitostí, ale stejně tak „kvaziilustrovanou filozofií“, která v ideálním případě dokáže otevřít cestu, ho stoprocentně nasměrovaly na jedinou kolej. Právě tehdy se z něj doopravdy stal Namor Ynrobyv, kterému nejde o to, upevňovat stěnu své bubliny, ale neustále ji víc a víc nafukovat. Fakt, že Namor (Sub-Mariner), hybrid člověka a Atlanťana, zloun, který prozřel a začal páchat dobro, je shodou okolností i jeden z marvelovských superhrdinů, představuje bonus, který se neodmítá.
Nemá rád obrázky, má rád obrazy. Snaží se držet práce v metanarativitě, která obchází doslovné příběhy. Obraz vnímá jako nastavený algoritmus, k němuž divák přichází s nějakým vlastním referenčním rámcem. Sám se nejdřív dostatečně nakrmil počítačem, takže mu teď dělá dobře hrabat se v malování rukama. Také princip vrstvy je mu vlastní z kyberminulosti, ale jedna donekonečna pitvaná vrstvička je mu málo, přednost dává multiprostorovým věcem. I z toho důvodu někdy experimentuje s malbou na pomezí obrazu a objektu. Z toho vycházejí i další preference, které je u něj možné sledovat. Spíš než o „leštění“ mu jde o použití přímočarého gesta a syrovost z podstaty. Proto také stěrky, malba z tuby nebo pláty akrylu. Další oblíbenou strategií je práce v sériích, dokonce i na několika obrazech najednou, s přesvědčením, že se tak dokážou navzájem obohatit.
V poslední době na sebe kromě umístění v jubilejním desátém ročníku Ceny kritiky upozornil i několika výstavami. Jednou z nich byl autorský projekt pro Karlin Studios, který ve svém názvu nesl právě řešení osobní jmenné přesmyčky Namor Ynrobyv: Výborný Roman (2016). Nejen z tohoto důvodu se o něm dá uvažovat jako o sebeurčujícím. To už si od abstrakce postavené na bazálních tvarech prošel k fake-objektivismu, kde se zaměřil na provokativní hru s konkrétnějšími prvky odkazujícími na figuraci, mezi nimiž nechyběli smajlíci s urvanými hubami, bubáci, pavučiny ani delfíni nebo jednorožci, tedy popkulturně profláknuté motivy s nábojem banality. Nezastírá, že rád trollí, dokonce o něco vyčistil gesta, ale samozřejmě tak, aby pro něj určující kvalita, tedy syrovost, zůstala.
Výrazný generační vjem na konci loňského roku naopak představil kurátorský počin Milana Mikuláštíka Hypebeast Vertigo v Galerii NTK (2016), kde se Namor Ynrobyv objevil spolu s Filipem Dvořákem, Jakubem Chomou, Olbramem Pavlíčkem a Juliem Reichlem. Základním nahozeným tématem tady byla aktuální „proměna vnímání obrazů ve společnosti sítí“. Zatím naposledy se ukázal vedle Jiřího Davida v pražské Galerii 101 prostřednictvím navzájem prostupné výstavy Cukr na špičce jazyka / (BASIC) Bič přes paty. (2017). I z jeho nových bezohledných obrazů, na kterých se mimo jiné mihly i kočičky, je zřejmé, že si dál chce do věcí „rejpnout“. Pro někoho možná trošku brutálně, ale pořád s radostí z toho, že dělá věci, které ho baví.
Karíma Al-Mukhtarová
Radek Wohlmuth portfolio únor 2018
V poslední době na sebe upozornila hned několikrát. Její dílem vyšívané, dílem vycpané objekty patřily k tomu nejzajímavějšímu, co přinesla kolektivní výstava Perlorodky v nově přestěhované pražské White Pearl Gallery, kde se představila vedle Jiřího Davida, Jana Vytisky,...
Odsud – posud
Radek Wohlmuth recenze září 2017
Jaroslav Róna v Domě U Kamenného zvonu / Pokud chce velká instituce přitáhnout extrémní diváckou pozornost výstavou žijícího českého umělce, vsadí na jistotu, jinými slovy sáhne po někom z Tvrdohlavých. Potvrdila to už Národní galerie, která dala ve Valdštejnské...
Co rozpustí cukr…
Radek Wohlmuth recenze prosinec 2017
Ilona Németh v Karlin Studios / Manufaktura cukrových homolí se jmenovala na začátku prosince skončená výstava slovenské umělkyně s mezinárodním respektem Ilony Németh (1963), na které rozvinula svou linii sociálně angažovaných projektů. Tentokrát šlo o sondu do...
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
