Národní galerie vybírá a vybírá...

Josef Ledvina zprávy říjen 2018

Na přelomu dubna a května vypsala Národní galerie výběrová řízení na čtyři významné posty: ředitele Sbírky umění 19. století a klasické moderny (1800–1945), ředitele Sbírky moderního a současného umění (po 1945), na kurátora moderní a současné architektury a kurátora moderního a současného umění. Vybrat se podařilo jen ředitele na 19. století a modernu a kurátorku sbírky architektury. Ředitelský post obsadí odborník na umění secese a symbolismu Otto Urban, který v NG působí od začátku loňského roku, sbírku moderní a současné architektury povede historička umění Helena Doudová.

3347.jpg

V případě kurátora moderního a současného umění nebylo řízené do uzávěrky čísal formálně uzavřeno, i zde byla ale podle informací redakce vhodná kandidátka nalezena. Naopak u klíčového postu ředitele sbírky moderního a současného umění hledání pokračuje. „S ohledem na nízký počet přihlášených a na základě výslovného doporučení výběrové komise se bude NGP snažit v nejbližších týdnech rozšířit okruh vhodných kandidátů,“ zaznívá k tomu v oficiálním vyjádření galerie.

S malým zájmem o klíčové odborné a odborně-manažerské posty se Národní galerie potýká dlouhodoběji. Do jisté míry se tak opakuje situace z roku 2015, kdy NGP po odvolání Víta Vlnase, Šárky Leubnerové a Heleny Musilové hledala nové ředitele sbírek starého umění, umění 19. století a moderního a současného umění. Vhodného kandidáta se tehdy nepodařilo najít na 19. století, zatímco na modernu a současnost byla vybrána Milena Kalinovská. Vedení situaci vyřešilo tím, že na doporučení výběrové komise Kalinovskou udělalo ředitelkou obou sbírek. Jak je zřejmé z názvů nyní poptávaných pozic, předcházela aktuálnímu výběrovému řízení další změna organizační struktury. Rozdělení 19. století a moderní a současné umění nahradilo vymezení 1800–1945 a od roku 1945 po současnost.

Je to právě Milena Kalinovská, kdo po třech letech ve funkci končí. „Podepsala jsem smlouvu na tři roky, ta mi vyprší a já ji už nebudu obnovovat. Odcházím z vlastního rozhodnutí, přesvědčená, že když je vám sedmdesát let, už nemáte v muzeu co dělat,“ okomentovala svůj odchod pro Aktuálně.cz. Jako kurátorka je Kalinovská za dobu svého působení spolupodepsána pod výstavou Magdaleny Jetelové, Gerharda Richtera nebo Jiřího Koláře. Do důchodu odchází také dosavadní kurátorka architektury Radomíra Sedláková, která samostatnou Sbírku moderní a současné architektury vedla od jejího založení v roce 1986. Helena Doudová, která na začátku říjnu nastoupila na její místo, dokončuje doktorát z dějin umění na Curyšské univerzitě a má za sebou stáže v Mnichově a v Berlíně.

Problém při obsazování ředitelských postů může spočívat i v nárocích na kvalifikaci a kompetence uchazečů. K nim patří (v případě ředitele Sbírky moderního a současného umění): doktorát z dějin umění, znalost angličtiny a dalšího světového jazyka, minimálně pětiletá muzejní praxe v oboru, vynikající znalost umění druhé poloviny 20. století s akcentem na střední a středovýchodní Evropu, „zásadní vědecké publikace a/nebo kurátorské aktivity s mezinárodním přesahem“ a „silná osobnost s organizačními a řídícími schopnostmi“. Jakkoli znějí tyto požadavky logicky, je v domácím prostředí kandidátů s patřičnou kvalifikací doslova jen pár.

Podle informací redakce byl jediným relevantním uchazečem zakladatel a dlouholetý ředitel iniciativy Tranzit Vít Havránek (více ve vyjádření V. Havránka zde).

Nestabilní personální zázemí a nevyjasněné kompetence, nejen v případě odborných pozic, představují v Národní galerii zřejmě trvalejší problém. Naznačila to i loňská kontroverze kolem výstavy Biafra ducha. Její autorka a kurátorka Tereza Stejskalová tehdy v článku pro Artalk.cz podrobila ostré kritice neschopnost galerie poskytnout projektu základní produkční a servisní zázemí a zároveň vypíchla, že o jeho zařazení na výstavní program se osobně zasadil „šéfkurátor Národní galerie“ Adam Budak. Následně se ke kritice připojila i Karina Kottová ze Společnosti Jindřicha Chalupeckého. V rozhovoru pro Atuálně.cz naznačila, že problém nemusí spočívat jen v nedostatečném počtu servisních pracovníků: „V Národní galerii se často střídají zaměstnanci i na poměrně vysokých pozicích, produkční mají očividně na starosti větší množství projektů, než jsou schopni zvládnout, mezi koncepčními pracovníky pravděpodobně existují větší názorové neshody. My jako partnerská organizace často stojíme ve střetu zájmů různých stran, které namísto toho, aby společně utvářely jednu fungující, nebo alespoň pozitivně se transformující instituci, spolu netáhnou za jeden provaz.“

Ilustrativní v této souvislosti je, jak se měnila pozice zmiňovaného Adama Budaka. V září 2014 nastoupil do NGP na nově zamýšlený post hlavního kurátora, který měl být nadřazen ředitelům jednotlivých sbírek. V organizační struktuře zveřejněné na jaře 2016 stojí hlavní kurátor zcela stranou sbírek a podléhá mu pouze lektorské oddělení. V aktuálním organigramu na stejném místě figuruje „kurátor speciálních projektů“, a to bez vazby na sbírky i lektorské oddělení. Na internetových stránkách galerie je pak Budak uváděn jen jako jeden z pětadvaceti kurátorů, byť s anglickým titulem „curator at large“.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné