O čase bez času
Eva Skopalová zprávy červen 2015
Loni otevřená stálá expozice kutnohorského GASKu Stavy mysli / Za obrazem, která minulý měsíc získala hlavní cenu v soutěži Gloria Musaealis, si klade za cíl oprostit vystavená díla od pozdějších interpretací a nechat je čistě působit. Kurátor sbírky Richard Drury se dostává za obrazy a koncipuje základní duševní rozpoložení jako tematické okruhy, do kterých shlukuje díla bez ohledu na jejich chronologii. Vedle sebe je tak možné vidět gotickou madonu i malbu Josefa Čapka. Jaké jsou kořeny tohoto kurátorského přístupu?
„Muzea byla vždy jen hřbitovy odsouzené k úpadku, kde ticho a plesnivý zápach ukazuje uplynulý čas,“ psal již na počátku 20. století Maurice Denis. Linearita proudu času je často zpochybňována a od 80. let se nedůvěra k ní projevuje i ve výstavnictví. Babylonskou věž Petera Brueghela, Beuysovy sochy a Tři kříže Petera Paula Rubense – díla spojující duchovní zmatek a silný apel na lidskou kreativitu uvedl v roce 1988 na výstavě a-Historische klanken v Rotterdamu legendární kurátor Harald Szeemann.
Vykročil mimo časové struktury a vystavil práce na základě své imprese a vcítění se do nich. Dal jim tak nový impulz k životu a vzájemné koexistenci. Szeemann se snažil proniknout za námět a dojít k základní ideji (s pomocí vlastního dojmu z díla), která obraz zakládá, a tu pak konfrontovat s dalšími podobnými. Byl to především experiment s nejistým výsledkem, pracující s myšlenkou, že dílo žije i v rámci muzejní instituce. Kurátor se inspiroval výstavnickými technikami 17. a 18. století na akademiích, ale také v salonech 19. století s tím rozdílem, že do výběru děl a jejich seskupení vložil vlastní řád.
Chronologické uspořádání stálé expozice jako první z velkých muzeí opustila londýnská Tate Modern, když v květnu 2000 zahájila provoz. Tři patra expozic tematizují proud 20. století tak, aby se vyhnuly schematickému škatulkování do -ismů. Místo toho pracují s pojmovými dvojicemi – struktura a světlo, energie a pokrok či poezie a sen. Ve své době šlo o poměrně radikální krok. Když ale před dvěma lety sesterská Tate Britain reinstalovala svou stálou expozici, vrátili se kurátoři k chronologickému uspořádání a britští novináři to přivítali jako osvěžující změnu.
Ještě jiným způsobem se s chronologií stálé expozice vyrovnává pobočka Louvru v severofrancouzském Lens, která funguje od prosince 2012. Stálá expozice Galerie du Temps se snaží v klasické galerijní „white cube“ obsáhnout celý časoprostor. Příběh umění je zde vyprávěn beze stěn a podobně, jako to André Malraux činil díky fotografickým reprodukcím uměleckých děl, i zde jsou dveře otevřeny k neomezenému srovnávání děl, která se nikdy nemohla potkat . Přesto jsou díla instalována podle lineární časové osy se začátkem ve 4. století před Kristem a koncem v 19. století, anachronismus spočívá v tom, že jsou zde všechny časy najednou.

Surrealismus a magie v Benátkách. Znovu zakouzlený svět
Eva Skopalová výstava červenec 2022
Surrealismus a magie v benátském muzeu sbírky Peggy Guggenheim se věnuje vztahu okultních věd a umění. Zájem o mystiku a fantastično rezonuje také s právě probíhajícím Benátským bienále, a dává tak prostor k novému zhodnocení díla malířek Leonory Carrington a Remedios Varo.

Toyen: Znamenitá mrtvola
Eva Skopalová výstava květen 2021
Cadavre exquis (znamenitá mrtvola) je grafická hra, již měli v oblibě surrealisté. Jedná se o kolektivní kresbu postavy, kdy každý ze zúčastněných domaluje jednu část.

Sophie Täuber-Arp v MOMA
Eva Skopalová zahraničí únor 2022
Vznik abstrakce mnohdy spojujeme se snahou umělců zachytit transcendentální zážitky na dvourozměrných plátnech, k nimž se moderna propracovala skrze kubistické rozbití realistických výjevů. Ale co když abstrakce není cílovou stanicí, ale tou nástupní?
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?