Ontologické šarlatánství s celerem

Martin Vrba recenze duben 2018

Jakub Jansa ve Fotograf Gallery a v GAMU / Co by Duchamp dělal dnes? S největší pravděpodobností pokud možno nic, a to nejen proto, že jeho původní umělecké gesto mezitím ve světě umění zdomácnělo, ale snad i z toho důvodu, že uprostřed frenetické aktivity, postupující všemi směry a ve všech společenských oblastech, může být nicnedělání jednou z posledních možných subverzí. A to mimo jiné i proto, že se o žádnou subverzi ani nesnaží, jelikož ta se mezitím stala dalším z hnacích motorů tvořivých aktivit. Pro umělce je umění něčím jako jeho vnitřním šéfem, který nad ním neustále bdí ve formě imperativu „dělej něco!“. Rozhodne-li se umělec tomuto hlasu naslouchat, má za sebou zpravidla spoustu samostatných a společných výstav (právě ty se těší čím dál většímu zájmu umělců) a projektů, v rámci kterých může využívat nepřeberné množství taktik, jak přesvědčit publikum o subverzivním nebo kritickém charakteru svého působení. Umění se ke kritice svých vlastních podmínek (nebo třeba podmínek lidského světa jako celku) nedostává přímo, jako spíše „oklikou“ přes celé spektrum subjektivních pozic, které může zaujmout. Ať už se jedná o osvojení si mnohovrstevnaté ironie, nebo (kulantně řečeno) překračování hranic smysluplné výpovědi, které ze svého zorného pole vytěsňuje širokou veřejnost a společně s tím i myšlenku, že by se jí snad mělo nějak zodpovídat.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získat předplatné

Získejte
roční předplatné
za 885 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Získat předplatné