Ontologické šarlatánství s celerem
Martin Vrba recenze duben 2018
Jakub Jansa ve Fotograf Gallery a v GAMU / Co by Duchamp dělal dnes? S největší pravděpodobností pokud možno nic, a to nejen proto, že jeho původní umělecké gesto mezitím ve světě umění zdomácnělo, ale snad i z toho důvodu, že uprostřed frenetické aktivity, postupující všemi směry a ve všech společenských oblastech, může být nicnedělání jednou z posledních možných subverzí. A to mimo jiné i proto, že se o žádnou subverzi ani nesnaží, jelikož ta se mezitím stala dalším z hnacích motorů tvořivých aktivit. Pro umělce je umění něčím jako jeho vnitřním šéfem, který nad ním neustále bdí ve formě imperativu „dělej něco!“. Rozhodne-li se umělec tomuto hlasu naslouchat, má za sebou zpravidla spoustu samostatných a společných výstav (právě ty se těší čím dál většímu zájmu umělců) a projektů, v rámci kterých může využívat nepřeberné množství taktik, jak přesvědčit publikum o subverzivním nebo kritickém charakteru svého působení. Umění se ke kritice svých vlastních podmínek (nebo třeba podmínek lidského světa jako celku) nedostává přímo, jako spíše „oklikou“ přes celé spektrum subjektivních pozic, které může zaujmout. Ať už se jedná o osvojení si mnohovrstevnaté ironie, nebo (kulantně řečeno) překračování hranic smysluplné výpovědi, které ze svého zorného pole vytěsňuje širokou veřejnost a společně s tím i myšlenku, že by se jí snad mělo nějak zodpovídat.
Temporalita, která zaspala
Martin Vrba knižní recenze únor 2018
Nová média se těší neutuchající a neustále se obnovující pozornosti laické i odborné veřejnosti prakticky s každou další invencí, kterou přinesou. Ať už se to týká prostoru umění, politiky, nebo podoby nové, digitální žurnalistiky, panuje široká shoda na tom, že nová...
Ruská avantgarda na Hluboké
Jakub Hauser recenze červen 2021
Alšově jihočeské galerii se podařilo šťastným načasováním mezi třetí vlnu koronavirové krize a vrbětickou kauzu (která mohla nepochybně zvrátit vydání vývozního povolení ruským ministerstvem kultury) přichystat na letošní výstavní sezonu unikátní projekt: díky...
Po stopách vlastného tieňa
Tina Poliačková recenze zima 2019
„Čím víc brzdím, tím víc prachu zahaluje můj hněv. Zapomenutý a nedořešený věci žádaj o svý místo, nechat je vysušit na slunci a jejich prach rozsypat po všech těch místech, vrátit jim to zpátky. Mám spoustu nezničitelných zážitků,“ rezonujú slová (anti)hrdinu na...
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
