Pestrobarevná něha

Josef Ledvina staveniště červenec 2015

Londýn – Patnáctý Pavilon Serpentine v londýnských Kensingtonských zahradách navrhl madridský ateliér Selgas Cano (José Selgas a Lucio Cano). Formu má obdobně divoce netradiční jako ten loňský od Smiljana Radice. Nicméně jestliže Radicovo na balvanech usazené laminátové dinosauří vejce vyvolávalo spíše diluviální asociace, letošní fóliovník hraje všemi barvami naší syntetické současnosti (autoři přiznávají inspiraci nekontrolovatelným chaosem londýnského metra). Pavilon každoročně navrhuje jiný architekt, který dosud nemá v Británii žádnou realizaci. Dočasné stavby, které přes léto slouží k pořádání nejrůznějších debat a setkání, jsou netradiční formou prezentace architektury.

Dvojice protínajících se ramen rozprostřených po trávníku před Serpentine Gallery tvoří subtilní kovová konstrukce potažená fólií FTFE, málo hořlavým plastem využívaným kupříkladu k zastřešení sportovišť. Svou psychedelickou barevností působí festivalově a zároveň velmi dočasně. „Není to budova, ale proces,“ sdělil José Selgas architektonickému kritikovi Financial Times Edwinu Heathcotovi. Ten jeho slovům přitakává – letošní pavilon podle něj „při bližším pohledu působí trochu jako splácanina; pospojovaný lepicí páskou (asi do něj trochu zatéká), ad hoc s až dětským smyslem pro legraci spíše než pro trvalost výsledku“. To vše ovšem zní spíše jako kompliment, když ihned dodává, že je to také „úžasně zábavný příval cukrářsky pestrobarevné něhy a pop-artový teleport do šedesátkového smyslu pro hravost a věci na jedno použití“.

Pavilony Serpentine ovšem tak úplně na jedno použití nejsou. Poté, co skončí svou misi v Kensington Gardens, jsou obvykle prodány (ve skutečnosti tedy bývají v posledních letech rezervovány ještě před tím, než jsou postaveny), aby uhradily část nákladů. Vůbec první pavilon od Zahy Hadid tak skončil v zábavním parku poblíž Cornwallu, ten od Franka Gehryho na vinici v Aix-en-Provance a pavilon Toyoa Itoa zase slouží jako restaurace na Azurovém pobřeží. Letošní fóliovník pak dle exkluzivních informací britského Guardianu poputuje do Los Angeles. Majitelem bude kreativní hub Second Home, projekt umožňující setkávání kreativců a businessmanů, jehož nové londýnské sídlo navrhli rovněž Salgas Cano.

Podělte se:

Přesýpání písků v MoMA

Josef Ledvina zahraničí únor 2020

Loni v říjnu se po další z řady expanzí otevřelo Muzeum moderního umění v New Yorku. Výstavní plochy se rozrostly o 30 %, a to především díky tomu, že do sebe muzeum inkorporovalo spodní patra sousedního rezidenčního mrakodrapu od Jeanna Nouvela. Nové prostory pojala MoMa jako...

Trochu psychologie, trošku horor a samozřejmě špína…

Josef Ledvina rozhovor březen 2020

Pohybuje se na rozhraní více světů. Jako současný umělec vystavuje, loni mu vyšla autorská kniha Auta, na přelomu osmdesátých a devadesátých let spoluvytvářel (nejen) vizuální identitu skupiny Bratrstvo. Živí se jako profesionální fotograf, v roce 2017 dostal cenu Czech Grand...

Samozřejmě nás to zajímá

Josef Ledvina rozhovor listopad 2019

S egyptologem Miroslavem Vernerem jsme se museli sejít dvakrát. Jeho dlouhé odpovědi často připomenou spíš pečlivě strukturovanou přednášku než výsledek debaty mezi zvědavými diletanty a povídavým specialistou. Témat jsme si připravili spoustu, došlo ale jen na některá z ...