Pestrobarevná něha

Josef Ledvina staveniště červenec 2015

Londýn – Patnáctý Pavilon Serpentine v londýnských Kensingtonských zahradách navrhl madridský ateliér Selgas Cano (José Selgas a Lucio Cano). Formu má obdobně divoce netradiční jako ten loňský od Smiljana Radice. Nicméně jestliže Radicovo na balvanech usazené laminátové dinosauří vejce vyvolávalo spíše diluviální asociace, letošní fóliovník hraje všemi barvami naší syntetické současnosti (autoři přiznávají inspiraci nekontrolovatelným chaosem londýnského metra). Pavilon každoročně navrhuje jiný architekt, který dosud nemá v Británii žádnou realizaci. Dočasné stavby, které přes léto slouží k pořádání nejrůznějších debat a setkání, jsou netradiční formou prezentace architektury.

Dvojice protínajících se ramen rozprostřených po trávníku před Serpentine Gallery tvoří subtilní kovová konstrukce potažená fólií FTFE, málo hořlavým plastem využívaným kupříkladu k zastřešení sportovišť. Svou psychedelickou barevností působí festivalově a zároveň velmi dočasně. „Není to budova, ale proces,“ sdělil José Selgas architektonickému kritikovi Financial Times Edwinu Heathcotovi. Ten jeho slovům přitakává – letošní pavilon podle něj „při bližším pohledu působí trochu jako splácanina; pospojovaný lepicí páskou (asi do něj trochu zatéká), ad hoc s až dětským smyslem pro legraci spíše než pro trvalost výsledku“. To vše ovšem zní spíše jako kompliment, když ihned dodává, že je to také „úžasně zábavný příval cukrářsky pestrobarevné něhy a pop-artový teleport do šedesátkového smyslu pro hravost a věci na jedno použití“.

Pavilony Serpentine ovšem tak úplně na jedno použití nejsou. Poté, co skončí svou misi v Kensington Gardens, jsou obvykle prodány (ve skutečnosti tedy bývají v posledních letech rezervovány ještě před tím, než jsou postaveny), aby uhradily část nákladů. Vůbec první pavilon od Zahy Hadid tak skončil v zábavním parku poblíž Cornwallu, ten od Franka Gehryho na vinici v Aix-en-Provance a pavilon Toyoa Itoa zase slouží jako restaurace na Azurovém pobřeží. Letošní fóliovník pak dle exkluzivních informací britského Guardianu poputuje do Los Angeles. Majitelem bude kreativní hub Second Home, projekt umožňující setkávání kreativců a businessmanů, jehož nové londýnské sídlo navrhli rovněž Salgas Cano.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získat předplatné

Získejte
roční předplatné
za 885 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Získat předplatné