Philharmonie de Paris

Josef Ledvina staveniště únor 2015

Paříž – V polovině ledna se po průtazích otevřel veřejnosti nový koncertní sál na východě Paříže poblíž Parc de la Villette. Premiéra to byla v mnoha ohledech nestandardní. Předně se na ni dlouho čekalo, původní termín dokončení byl plánován ještě na rok 2012, a také se dost prodražila, výsledných 390 milionů eur představuje trojnásobek předpokládaného rozpočtu a celková částka dělá z budovy nejdražší koncertní sál na světě. Atmosféru festivity pozměnily tragické události kolem humoristického magazínu Charlie Hebdo. Přítomný prezident Francois Hollande hovořil o „kultuře, již chtěli teroristé napadnout. Napadnout proto, že je drzá, neuctivá, svobodná, lidská, proto, že je protikladem fundamentalismu a fanatismu.“ Přítomna naopak překvapivě nebyla předpokládaná hvězda večera, architekt celé stavby Jean Nouvel.

Své důvody Nouvel vysvětlil či spíše zaúpěl v editoriálu deníku Le Monde: „Architekt hyne mučednickou smrtí, detaily jsou sabotovány.“ Odkazuje tím k tomu, že stavba byla otevřena ve značném spěchu a ani v den slavnostní premiéry nebyla v detailech dokončena. Co se samotné architektury týče, nese snad všechny znaky architektonických extravagancí hvězdných architektů posledních třech dekád. V přirovnáních kritiků nalezneme formulace jako „hromada dlažebních kostek“ nebo „rezavý vesmírný koráb, jenž, nouzově přistál na okraji města.“

Ocelovou konstrukci ostře či tupě (nikdy však pravoúhle) lomených tvarů kryje obklad z do sebe zapadajících hliníkových dlaždic svou formou aludujících ptáky. Široce rozevřené schodiště zve návštěvníky nejen do útrob koncertního sálu ale také přes komplikovaný systém ramp na střechu s vyhlídkou na město. Vejde se na ni sedm set lidí naráz. „Je to tyranský vrak neznámo čeho, jeho gargantuovská šedá skořápka pokroucená do všech stran, jakoby pochroumaná v intergalaktické šarvátce, sazemi zčernalé fleky vypálené po celé ploše jeho pomuchlaného těla,“ uchyluje se k expresivním metaforám kritik deníku Guardian Oliver Wainwright.

Pokud vnějšku dominují ostré hrany, je interiér samotného koncertního sálu pro 2400 posluchačů organicky fluidní. Systém kaskádovitě („viničně“) uspořádaných balkónů kolem celého hlediště vychází z koncepce průkopnické budovy berlínské filharmonie Hanse Scharouna z 60. let. Co se poslechového zážitku týče, panovala mezi lidmi věci znalými všeobecná spokojenost ba přímo nadšení. Akustika byla podle Antoniho Tommasiniho, hudebního kritika deníku New York Times „v tom nejlepším slova smyslu pohlcující“ (ačkoli by si občas přál „přímnější úder drtivým fortissimem“). Náklonost Pařížanů si podle Wainwrighta nakonec získá i architektura tohoto „pozdně narozeného památníku zašlého věku“.

Podělte se:

Přesýpání písků v MoMA

Josef Ledvina zahraničí únor 2020

Loni v říjnu se po další z řady expanzí otevřelo Muzeum moderního umění v New Yorku. Výstavní plochy se rozrostly o 30 %, a to především díky tomu, že do sebe muzeum inkorporovalo spodní patra sousedního rezidenčního mrakodrapu od Jeanna Nouvela. Nové prostory pojala MoMa jako...

Trochu psychologie, trošku horor a samozřejmě špína…

Josef Ledvina rozhovor březen 2020

Pohybuje se na rozhraní více světů. Jako současný umělec vystavuje, loni mu vyšla autorská kniha Auta, na přelomu osmdesátých a devadesátých let spoluvytvářel (nejen) vizuální identitu skupiny Bratrstvo. Živí se jako profesionální fotograf, v roce 2017 dostal cenu Czech Grand...

Samozřejmě nás to zajímá

Josef Ledvina rozhovor listopad 2019

S egyptologem Miroslavem Vernerem jsme se museli sejít dvakrát. Jeho dlouhé odpovědi často připomenou spíš pečlivě strukturovanou přednášku než výsledek debaty mezi zvědavými diletanty a povídavým specialistou. Témat jsme si připravili spoustu, došlo ale jen na některá z ...