Provoz, prodej a ideál

Milena Bartlová poznámky k (dějinám) umění březen 2019

Kulturní instituce mohly vloni dostat od státu slušnou mimořádnou podporu na cokoli, co byly schopné vztáhnout k „osmičkovému výročí“. Není jich v českých dějinách od revoluce roku 1848 až po Nagano 1998 nijak málo, přesto většina výstavních i publikačních projektů vsadila na připomínku první republiky. Je to období ještě publikem vnímané jako živé umění, ale už příjemně probádané, aniž by se stalo banálním: svěžest tématu zajistila čtyřicetiletá etapa diktatury komunistické strany. Pro ni bylo téměř vše, co s první republikou souviselo, exemplárním modelem nepřítele, a co šlo, to bylo zakázáno, skrýváno nebo aspoň odsouváno do pozadí. Je trochu smutné, že ještě třicet let po pádu represivního režimu místy upadáme do druhého extrému, takže o politické labilitě první republiky, hospodářské krizi, násilném potlačování občanských protestů a o levicové kulturní tradici se pro změnu téměř nemluvilo tentokrát. Fiktivní obraz první republiky se stal v obecném povědomí ideálem, ke kterému jsme se v roce 1990 chtěli začít vracet a v roce 2018 jsme si to užili.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné