Revoluční Světozor

Josef Ledvina editorial únor 2017

Rok 2017 je rokem revolučním. Nemám teď na mysli, změny k nimž tam či onde aktuálně dochází, ale skutečnost, že letos uplyne sto let od ruských revolucí – nejprve od té Únorové, v níž byl svržen carský režim, potom od Velké říjnové, v níž se moci chopili Bolševici. Nechci teď řešit, jestli je to příležitost k bujaré oslavě, či k uspořádání tryzny (oba tyto způsoby vztahování e k dějinám jsou mi obecně dost cizí).

Dobré je každopádně připomínat a připomínat tak či onak budou snad všechna světová muzea umění a galerie. Dokonce i tak reakčně nazvaná instituce, jako je Královská akademie umění v Londýně, kde hned v únoru začíná výstava Revolution: Russian Art 1917–1932. Výročí se určitě také promítne do obsahu našeho časopisu, jehož název, nutno přiznat, také nezní zrovna nejrevolučněji.

Vedle toho, že letos budeme vzpomínat na jednu epochální změnu minulou, potkalo a potká nás jistě i mnoho změn aktuálních. Sova Minervina vylétá až po soumraku, takže jestli budou epochální zatím nevíme (u leckterých asi lépe doufat, že nikoli). Některé se týkají i našeho časopisu. Pominu-li skutečnost, že se nám rozbil redakční kávovar, což naši práci sice zkomplikovalo, nicméně její výsledek, doufám, nakonec nijak podstatněji nepoznamenalo, jde především o změnu na šéfredaktorském postu. Pokud ode mě některý čtenář čeká revoluci, zklamu jej. Samozřejmě mám ambici dělat ledasco lépe, nicméně cíl zůstává v podstatě pořád stejný. Shodnu se v něm, myslím, nejen s Honzou a Anežkou, ale také s redaktorem Světozoru, prvního obrazového časopisu, který u nás vycházel od roku 1834.

Stejně jako on v roce 1875 i my bychom dnes rádi učili lid kráse a myslíme si přitom, že „nemístné by bylo, aby v listu našem hledaly se jen obrazy antické ceny, články jen kritické“. I my chceme „sloužit všem stavům stejnou měrou, aby každý – pokud za poměrů našich možno – v našem listu našel sdostatek poučení a zábavy.“ Je to program možná kompromisní, někdo by řekl oportunistický, ale idea časopisu pro všechny „stavy“ v sobě má také cosi revolučního. A ačkoliv představa jejího plného uskutečnění v „poměrech našich“ je jistě utopická, neznamená to, že by s ní nemělo smysl realitu naší práce neustále poměřovat.

Podělte se:

Přesýpání písků v MoMA

Josef Ledvina zahraničí únor 2020

Loni v říjnu se po další z řady expanzí otevřelo Muzeum moderního umění v New Yorku. Výstavní plochy se rozrostly o 30 %, a to především díky tomu, že do sebe muzeum inkorporovalo spodní patra sousedního rezidenčního mrakodrapu od Jeanna Nouvela. Nové prostory pojala MoMa jako...

Trochu psychologie, trošku horor a samozřejmě špína…

Josef Ledvina rozhovor březen 2020

Pohybuje se na rozhraní více světů. Jako současný umělec vystavuje, loni mu vyšla autorská kniha Auta, na přelomu osmdesátých a devadesátých let spoluvytvářel (nejen) vizuální identitu skupiny Bratrstvo. Živí se jako profesionální fotograf, v roce 2017 dostal cenu Czech Grand...

Samozřejmě nás to zajímá

Josef Ledvina rozhovor listopad 2019

S egyptologem Miroslavem Vernerem jsme se museli sejít dvakrát. Jeho dlouhé odpovědi často připomenou spíš pečlivě strukturovanou přednášku než výsledek debaty mezi zvědavými diletanty a povídavým specialistou. Témat jsme si připravili spoustu, došlo ale jen na některá z ...