Slavíme! Vše zapomenuto?

Josef Ledvina staveniště prosinec 2016

Hamburk – 31. října město Hamburk slavnostně převzalo klíče od svého zbrusu nového koncertního domu, jenž nese název Elbphilharmonie. Domácí i zahraniční ohlasy na novostavbu navrženou švýcarským ateliérem HerzogDeMeuron jsou povětšinou pozitivní až euforické. Tisícovka z lístků na první představení zahajovací sezóny (11. leden 2017) byla rozdělena losováním – zúčastnilo se ho 100 000 zájemců – a také o lístky v běžném prodeji (ceny startují na 12 eurech) je prý zájem enormní. Jak se zdá, nadšení dá nakonec zapomenut na spletitý příběh plný hořkosti, který stojí za realizací stavby – Hamburčané ji mezitím familiérně překřtili na Elfi.

Základní kámen ke stavbě byl položen v dubnu 2007, dokončení bylo plánováno na rok 2010 a měla město stát 241 milionů eur. Zpoždění tedy činí cca 6 let a účet se vyšplhal na 789 milionů. Historie stavby je ale ještě delší. S ideou postavit v části hamburského přístavu, která procházela konverzí, nový koncertní dům přišel už v roce 2001 developer Alexander Gérard. Propagaci své vize věnoval následně spolu se svou ženou, historičkou umění Janou Marko, mnoho energie, sám oslovil své přátele architekty Herzoga a DeMeurona. Ti přišli s návrhem, který si záhy získal srdce veřejnosti a nakonec i politické reprezentace města. „Ozubené cosi, zářící jako krystal na soklu z obyčejných cihel stojící uprostřed hamburského přístavu?“ tázal se například tehdy týdeník Stern a jeho lakonická odpověď zněla „Senzace!“ Původní Gérardova idea byla, že stavba se zaplatí do značné míry sama díky hotelu a apartmánům, jež se měly stát (a staly) její součástí. V době, kdy projekt převzalo město, na něj plánovalo ze svého rozpočtu přispět 77 miliony eur. Neprotestovalo ani profesní sdružení hamburských architektů, přestože projektu nepředcházela architektonická soutěž, u tohoto typu veřejných staveb obvyklá.

Následoval nekonečný příběh vícenákladů, konfliktů mezi architekty, městem a stavební firmou Hochtief, nechyběla ani parlamentní vyšetřovací komise a vyšetřovala i policie. V listopadu 2011 byly dokonce stavební práce na více než rok zastaveny (oficiálně z důvodu inženýrských, o důvodech reálných kolovaly v médiích nekonečné spekulace). Nakonec však v Hamburku skutečně stojí skleněný krystal na cihelném soklu tvořeném bývalým přístavním skladem. Ve svých útrobách skrývá hned tři koncertní sály – pro 2100, 550 a 150 návštěvníků. Ten největší je takzvaného typu vinohrad, poprvé užitého v Berlíně Hansem Scharounem. Pódium se nachází uprostřed a je obklopeno kaskádami hledišť. Stěny má kontinuálně „potažené“ tím, co architekti nazývají „bílá kůže“, podle architektonického kritika Rowana Moora z britského nedělníku The Observer je to „ve skutečnosti šedavé a nelidské, spíše pachydermické, dinosauří, mimozemské, nebo ještě spíše, protože je to tvrdé, podobné měsíčnímu kameni“.

Vedle sálů nabízí stavba, zjevně budovaná s ambicí stát se ikonou města, také spektakulární výhledy na město z plošiny či spíše malého náměstí vloženého ve výšce 37 metrů mezi cihelnou podstavu skladištní haly a na pilířích vynesený skleněný krystal koncertního domu. Sem mají návštěvníci města přístup i bez vstupenky na některé z představení.

Rown Moor se ve své recenzi v souvislosti s utrpením provázejícím realizaci stavby táže, jestli bude Elphie „vykoupena“ podobně třeba jako Opera v Sydney, jež rovněž několikanásobně překročila rozpočet, a „stane se z ní stavba tolik milovaná a tak nezbytná součást obrazu a sebeobrazu města, že budou její porodní bolesti zapomenuty a odpuštěny“. „Tipl bych si, že bude,“ zní jeho odpověď.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získat předplatné

Získejte
roční předplatné
za 885 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Získat předplatné