Šli byste do Benátek pěšky?

Milena Bartlová poznámky k (dějinám) umění červen 2019

Před měsícem speciální zpravodaj Respektu z Amsterodamu varoval, o co přijdeme, když nepojedeme na Rembrandtovu jubilejní výstavu: o všechno. Nový Rembrandt se už nikdy nenarodí, tak velká výstava jako ta letošní už nikdy nebude. Když ji neuvidíte, budete fatálně a beznadějně kulturně ochuzení. Webový algoritmus iniciativně dodal reklamu na báječně levné letenky. Omezování počtu a následná nutnost rezervace míst na výstavu jsou nezbytná opatření pro ochranu uměleckých děl, zároveň ale dále zvyšují auru nedostupnosti a vzácnosti se vším, co k tomu patří – včetně VIP možností prohlídky výstavy ve večerních hodinách, s drinkem a za doprovodu ředitele, nebo aspoň jeho zástupce. U nás si podobný výstavní hype můžeme ověřit spíš výjimečně, třeba v posledních dnech konání Kupkovy retrospektivy; vloni jsme jej zažili ve Vídni na výstavě Pietera Brueghe­­la st. (AA 11/2018). Včera proběhla médii zpráva o tom, že stávkují zaměstnanci Louvru, protože trvalá přeplněnost muzea zhoršuje nejen jejich pracovní podmínky, ale ohrožuje i smysl jejich práce. Jaký totiž má všechno úsilí smysl ve chvíli, kdy si lidé z výstavy neodnášejí ani umělecký prožitek ani kulturní poučení, ale jen uspokojují požadavek sociálního nátlaku („samozřejmě, že jsem tam byla, jsem přece kulturní člověk, bylo to naprosto famózní, to se musí zažít; i když ten problém pravosti Muže ve zlaté helmě je skutečně na pováženou“)?

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné