Státní fond kultury

Josef Ledvina zprávy říjen 2015

Praha – Státní fond kultury (SFK) v letošním roce rozdělil 15,7 milionu korun, přičemž tak podpořil 240 projektů ze všech oblastí kultury. Nejvyšší částku 275 tisíc korun získal 20. ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka následovaný 165 tisíci pro časopis Architekt a 160 tisíc pro XII. ročník Svatováclavského hudebního festivalu. 130 tisíc korun získal také časopis Ateliér.

Nejvíce financí v součtu putovalo na podporu různých druhů publikací, od výtvarných knih přes literaturu až po tanec a divadlo. Mezi úspěšnými žadateli bylo hned několik hudebních festivalů, z výstav se mezi podpořenými projekty objevuje aktuální přehlídka Dalibora Chatrného v brněnském Domě umění nebo Pandora’s Vox v GHMP.

V březnu poslanecká sněmovna donominovala členy správní rady, a Státní fond kultury tak mohl po krátké odmlce začít opět fungovat. Současně se o fondu znovu mluví v souvislosti s nevypořádanými závazky z 90. let. Společnost WBC Capital se sídlem na Seychelských ostrovech po fondu požaduje 300 milionů korun jako kompenzaci za neuhrazené pohledávky dnes již zkrachovalé firmy Kunstruktiva, která rekonstruovala Dům U Černé Matky Boží, jenž je ve správě fondu. Rekonstrukce původně měla být hrazena formou odpisu z nájmu domu a fond také již dříve rozporoval její nákladnost.

Fond byl založen roku 1992 a byl zamýšlen jako nástroj, pomocí kterého bude ministerstvo kultury shromažďovat a rozdělovat jiné peníze než ty získané ze státního rozpočtu. Podobně v 90. letech vznikaly při ministerstvech i jiné fondy: Státní fond životního prostředí, Státní fond rozvoje bydlení, Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie a další. Vznik fondu inicioval tehdejší ministr kultury Milan Uhde.

„Půjde o rizikový fond, který bude umělcům poskytovat záruku při jednání s bankou. Příklad: režisér chce natočit film a potřebuje si na něj vypůjčit 12 milionů. Banka režiséra ,nezná‘, ale zná ho SFK, který za projekt ručí a v případě, že by režisér půjčku nemohl vrátit, doplatí za něho zbytek. To je jedna možnost fungování fondu. Druhá možnost je financovat kulturu z úroků, z kapitalizace jistiny, protože fond bude podnikat, dávat i nenávratná stipendia, podpory na knížky, na divadelní představení, koncertní cykly, počínat si jako státní sponzor kultury,“ vysvětloval v roce 1992 ministr Uhde v Rudém právu.

Stejný deník tehdy psal o smyslu fondu jako o naplnění „principu svobody tvorby a svobodného přístupu ke kulturním hodnotám jako neodmyslitelné součásti základních lidských práv“. Letos v rozhovoru pro literární časopis Tvar Uhde připomněl, že fond měl rozdělovat na potřeby živé kultury až 400 milionů korun ročně, tedy více než dvacetinásobek částky, se kterou dnes disponuje. Fond získává finance z autorských práv tzv. odúmrtí a z pronájmu několika pražských paláců – Domu železničářů na Vinohradech, divadla Hybernia na náměstí Republiky a zmiňovaného domu v Celetné ulici. Vedle podpory projektů pak také fond spoří na možné umoření soudní pře (aktuálně má na kontě přibližně 75 tisíc korun).

Jakkoli je současné fungování SFK ve stínu sporu se společností WBC Capital problematické, v minulosti na tom byl fond ještě hůře. V 90. letech se finance pro fond měly generovat z provozu České lotynky, ta však skončila krachem a dluhem 250 milionů korun, který musel splatit stát. Mezi lety 2006 a 2011 pak fond nerozděloval žádné peníze, všechny výnosy šly na umoření dluhu. V roce 2008 a 2010 se ministři kultury (Václav Jedlička, Jiří Besser) neúspěšně pokoušeli o zrušení fondu.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné