Vendula Chalánková
Radek Wohlmuth portfolio duben 2015
Nesmělá performerka, která maluje, z barevných papírů lepí existenciální komiksy, šije pohádkové knížky, králíčkům z tržnice nasazuje plynové masky a k tomu v rámci své značky Zvrhlý vkus vyrábí náušnice z ibuprofenu. Její zdánlivě naivizující pohled na svět má sice schopnost vyvolávat smích, ale přitom je až nepříjemně obnažující.
Toho, že Vendula Chalánková (*1981) dobře kreslí, si všimli už ve školce. Ještě na základce uspěla ve výtvarné soutěži, ale ohledně dalšího studia udělala škrt přes rozpočet maminka. „Z Troubek, kde jsem vyrůstala, to bylo nejblíž na SUPŠ v Uherském Hradišti,“ líčí s úsměvem momentálně asi nejpopulárnější brněnská vizuální umělkyně, „jenže když jsme se tam přijeli podívat, stála na chodbě holka v síťovaném tričku bez podprsenky a to byl konec.“ Na FaVU se tedy dostala odbočkou přes střední pedagogickou školu. „Měla jsem být učitelka, ale děti mě stejně neposlouchaly,“ komentuje profesní výhybku. „Na jednom sympoziu mě navíc nadchla práce Mariana Pally, což definitivně rozhodlo.“
Přijímačky tedy dělala do environmentálního ateliéru k Pallovi a Vladimíru Mertovi, ale během studia prošla stážemi u dalších výrazných umělců, ať to byl Václav Stratil, nebo Milan Knížák. Ten od ní coby ředitel Národní galerie ještě ve škole nakoupil několik prací do sbírek nejmladšího umění. „Semestr v jeho ateliéru na AVU mě hodně ovlivnil už tím, že úkoly zadával proti tomu, jak člověk fungoval,“ prohlašuje Chalánková, „takže jsem tam zpívala, přemalovávala obraz Maxe Pirnera, zkoušela abstrakci nebo měnila styl do punku.“ Absolvovala v roce 2006, kdy také obdržela cenu Hlávkovy nadace.
Tvorba Venduly Chalánkové měla od počátku intermediální rozpal, kontaktní charakter a byla typická otevřenou tematizací vlastní životní zkušenosti. Osamění na koleji vedlo v roce 2000 k založení hudebního sdružení Radiátor, navazujícího kontakt skrze hraní na trubky ústředního topení. „Skladby“ k jídlu, tanci, poslechu, usínání, ale hlavně spoluhře byly intuitivně rozvržené do rytmu pracovního týdne. O rok později v rámci performance Exteriér, interiér zase na ulici žebrala na manikúru. „Škola mě připravovala na to, že se uměním neuživím, tak mi přišlo příhodné si to žebrání vyzkoušet,“ objasňuje lakonicky důvody akce.
Nejvýznamnější realizací ale byla série Obrazy oblečení (2003–04). První olejomalbou cyklu se stala Tátova čepica, za níž následovaly Roláček z Polska a Silonky. Chalánková se poprvé dostala volně do kontaktu s „textilní branží“, a navíc se tu ve šťastné trojkombinaci sešly plošnost, výrazná barevnost a vazba na reálný život, které se staly základními atributy jejích prací. Ve stejném roce založila fashion-designovou značku Zvrhlý vkus, která poselství názvu naplňovala skrze šité doplňky s motivy uhrovatých holčiček a zmrzačených zvířátek. Přestože jako téměř vše, čemu se věnuje, vzbudila pozornost, časem ustoupila do pozadí. „Nejdřív jsem šila jen pro své okolí a nakonec myslela, že se tím dokážu živit. Jenže nejsem moc zručný obchodník a taky mě přestalo bavit stánkaření, které to obnáší,“ konstatuje stylistka rozkošné brutality. Na svůj módní vizuál navázala mírnějšími šitými obrázky k pohádkovým knížkám. Hned za první získala ilustrátorskou cenu Zlatá stuha.
Vendula Chalánková ve své tvorbě často kombinuje přímé protiklady: tvářnost nových technologií a kutilství, designové zaujetí s produkty z asijských tržnic, módní doplňky s ikonami lidové spotřeby. Její groteskně absurdní koncept přináší nejen speciální vizuální výsledky, ale nese s sebou i nesentimentální komentáře na úkor přebujele spotřební doby, národní povahy a životní situace. „Prakticky pořád pracuju s věcmi, které mě obklopují,“ přiznává. „Svou roli hrají i vzpomínky na dětství, kdy bylo málo zboží, a tak si toho lidi museli udělat dost sami.“
Tak přišly postupně na svět vyšívané SMS zprávy (2004) nebo Sedací souprava z vietnamských tašek v barvě trikolory (2008). V posledních letech tuto řadu rozvíjí cyklus malovaných Elektrospotřebičů (2012) a Handmade Photoshop Basic (2013) – z barevných papírů lepené efekty photoshopu, které na rozdíl od naprogramovaných předobrazů trvá vyrobit i měsíc. Stejnou technikou vznikají – řečeno slovy Pavla Ryšky – také její tragikomiksy. Ani v tomto případě pro inspiraci nechodí daleko. „Všechny dialogy jsou reálné,“ potvrzuje. „Fix a barevný papír představují levnou, graficky čistou techniku, zatímco figury bez výrazu a očí jsou natolik abstraktní, aby se v nich člověk mohl poznat. K jejich jednoduché stylizaci mě přivedla stará učebnice němčiny.“
Vendula Chalánková rozhodně nepatří mezi nadproduktivní autory, její práce bývají intimní, i co se týče formátů, snad také proto dává trochu přednost kolektivním projektům. V posledních letech se účastnila například výstav Pomalý posun (Oblastní galerie Vysočiny, 2013), The Dignity of Man (MUSA Vídeň, 2014) nebo Vyprávění (Karlin Studios, 2014). „Protože je pro mě důležitější kvalita než kvantita, nejdelší fází vzniku díla je přemýšlení o něm,“ přibližuje autorka zastoupená v Moravské galerii Brno, vídeňském Museu für Angewandte Kunst nebo prestižní soukromé sbírce Marek. „Navíc když už na něco přijdu, nechci to rozvíjet moc do šířky. Trochu se bojím, abych nevykrádala sama sebe,“ dodává. I to je možná důvod, proč ji diváci ve velkém objevili až prostřednictvím záznamů půvabných prezentací vlastní tvorby na PechaKucha Nights a televizních vystoupení, která se začala šířit internetem jako virál.
„Fakt, že to takhle funguje, pro mě představuje dost kuriózní zjištění. Ve skutečnosti jsem se schovávala za papír, protože mám trému, a mluvila stručně kvůli stopáži. Toho mediálního zviditelnění jsem se trochu zalekla,“ svěřuje se. „Nerada bych, aby se ze mě stal komik, protože to nedělám primárně jako humor a nechci se stát součástí zábavního průmyslu. Raději jsem ty akce začala vynechávat.“ Místo toho se věnuje jiným projektům. Pro Albatros Media dokončuje výběr komiksů Proč nejsi jako chlapi v práci, vole? a k tomu výšivkami ilustruje Devatero pohádek. Zároveň v dubnu zahájila svou zatím největší autorskou výstavu Láska versus mamon v pražské galerii Dvorak Sec Contemporary. „Je to výběr toho nejlepšího, co jsem udělala, plus nové věci,“ poznamenává. „Takhle naživo pohromadě to totiž neviděl skoro nikdo. Je to vlastně první možnost přesvědčit se, že to, co dělám, je regulérní umění, a ne nějaká mystifikace, vymyšlená kvůli scénce,“ uzavírá a už přemýšlí o květnové samostatné výstavě ve Východoslovenské galerii v Košicích.
Nahota mi nevadí
Radek Wohlmuth rozhovor prosinec 2014
S Lenkou Klodovou o sochařství, studu a pornostudiích / Lenka Klodová má za sebou monumentální sochu Miluji, ale i drobné přemalby nahých modelek v pornografickém časopise Leo. Nedávno získala na brněnské FAVU docenturu přednáškou na téma Jak se správně svléknout. I když se...
Markéta Hlinovská
Radek Wohlmuth portfolio prosinec 2014
Nenápadně nápadná, charakteristická pevně vedenou linkou, netradičním kombinováním technik a svérázným nazíráním prostoru. Přestože byl svět jejích prací zatím téměř výhradně černobílý, realita jí slouží především k probouzení imaginace. Má ráda kontrast,
David Helán
Radek Wohlmuth portfolio únor 2014
Intermediální průzkumník vlastní tvorby, vesmíru i emotivní a ideové reality. Jeho záběr se klene od obrazů po performance a stále významnější část jeho tvorby zaujímají texty. Pohybuje se mezi Brnem a Prahou, někdy cvičně zakotví třeba v Londýně nebo New Yorku. Trochu...
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
