Za fotografií na Slovensko
Josef Moucha zprávy prosinec 2007
Bratislava – V pořadí již 17. ročník fotografického festivalu Měsíc fotografie se uskutečnil v listopadu v Bratislavě. Když se festival v roce 1991 konal poprvé, čítal všehovšudy pět výstav, letos jich bylo na programu šestadvacet. Nejvděčnějšími zahraničními návštěvníky bývají čeští fotografové a studenti šesti našich vysokých škol se samostatným oborem Fotografie. Tentokrát tím spíše, že v Bratislavě se současně konal pátý sjezd fotografických škol ze střední Evropy.
Největší a nejzávažnější výstavu Měsíce fotografie připravila Slovenská národní galerie pod titulem Ztracený čas? Slovensko 1969–1989 ve fotografickém dokumentu. Pozoruhodná ukázka, jak se dá poměrně levně připravit prvovýzkum – za předpokladu zájmu vedení instituce i angažmá schopných kurátorů. Tentokrát to byli Aurel Hrabušický a Petra Hanáková. Nepředložili momentky jako umění, ale coby doličné okamžiky. Obrazová sonda do minulosti nesledovala vývoj žánru, nýbrž společnosti a jejích životních podmínek. Řečeno ve zkratce: jednoduché a účinné ohlédnutí za tím, čím se žilo a co se pomalu zapomíná... (podrobněji na str. 42–44).
O více než pětinu výstav se postarala zahraniční kulturní centra a organizátory Měsíce fotografie stály minimum, nejspíše dobré slovo a výdaje za potištění pár stránek katalogu. Dostaveníčko si takto dali tvůrci z Francie, Bulharska, Polska, Rakouska, Maďarska a samozřejmě také z Čech. Vladimír Birgus prosadil dokonce dvojexpozici: na Bratislavském hradě instaloval kolekci Mladé české fotografky, která měla (v poněkud odlišné skladbě) závdavek na Prague Biennale 3, zatímco v Českém centru zpřístupnil práce čerstvých absolventů Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě.
Kromě toho se na pořad dostaly retrospektivy dvou starších fotografů z Moravy – olomouckého Miloslava Stibora a kyjovského Miroslava Tichého. Oba umělci se proslavili zejména akty – Stibor kultivovanými, Tichý právě naopak. Leč obě polohy vykazují úspěch srovnatelný alespoň potud, že se jedná o putovní výstavy.
Za mediálně ceněné autory platí zástupci agentury Magnum Photos – Belgičan Carl de Keyzer a Ital Paolo Pellegrin. První z fotoreportérů zahajoval svou výstavu sám, druhý se omluvil. Ale i některé méně okázalé akce znamenaly pamětihodný zážitek. Část výstav byla jako obvykle do počtu.
Až se na mapu evropských festivalů odhodlá napojit Praha, bude nezbytné vysoce profesionální a finančně nestrádající organizační zázemí. Detaily na Slovensku váznou, a tak (kvůli pojistce neodpovídající dohodě) odřekl Pražský dům fotografie účast velkovýstavou Fotogenie identity s podtitulem Paměť české fotografie, která měla patřit mezi hlavní body Měsíce fotografie.
Proti zdi
Josef Moucha dílo měsíce březen 2015
S Dagmarou Hochovou (1926–2012) jsem se rád vídal. „Skautka, vlastenka,“ vymezovala se sama. Do fotografického díla výrazně promítla jak svou impulzivnost, která vedla až k jisté roztěkanosti, tak zvláštní cit pro nestřežené okamžiky. Do 29. března jsou její snímky ze...
Vize a zlomy
Josef Moucha rozhovor květen 2007
S Evou Fukovou o životě doma i v exilu / K vstupním dojmům návštěv, přicházejících gratulovat Evě Fukové k osmdesátinám, které oslaví 5. května, patří poštovní schránka „fotografického“ formátu – něco přes 30 x 24 centimetrů. Interiér pak dýchá inspirací nejen...
Sudek, jak ho neznáme
Josef Moucha recenze únor 2007
Výstavou Josef Sudek neznámý – Salonní fotografie 1918-1942 se Moravská galerie v Brně ohlíží za dvěma loňskými sudkovskými jubilei: za umělcovým příchodem na svět (v Kolíně 17. března 1896) a za úmrtím (v Praze 15. září 1976). Přístupná je do 25. března neboli přes...
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?