Zvolna začínám chápat, jak se asi cítí oliva v martini

Edith Jeřábková recenze květen 2008

Kotzmannová a Vítková v galerii Hunt Kastner Artworks. / Výstava Oliva v martini se týká cestování (ať již fyzického nebo literárního či přeneseně ve smyslu transformace a iluze) a s cestováním souvisejících i od něj odkloněných prožitků. Skutečně, Alena Kotzmannová ráda cestuje a fotografuje, možná částečně i cestuje, aby fotografovala, ale nikdy tak nečiní tím způsobem, aby ukázala, že cestovala (i když v rámci této výstavy si i na to trochu hraje). Nezachycuje charakteristické rysy místa, nesnaží se o obrazovou rozmanitost. V základní vrstvě všech jejích fotografií je jeden obraz, který jí chválabohu brání cvakat spouští na všechny světové strany. Také na výstavě je jen „jeden“ hotel – Hotel del Centro. Ať už byly fotografie pořízeny kdekoli, máme silný dojem, že s hotelem pevně souvisejí. Kotzmannová dokázala oprostit médium fotografie od služebnosti dokumentace vizuální skutečnosti a její imitaci i od popírání obého. Místo toho si s fotoaparátem pohrává jako s kapsou, do níž pečlivě ukládá drobné věci, které jí připomínají jisté momenty i události. Sebraný fetiš si spíše půjčuje, než že by ho soukromě užívala. Zachází s ním jako se surovinou, kterou dále transformuje, aby mohla být zveřejněna jinak než jako jedna vzpomínka a zároveň stále byla schopna přenosu.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné