2B2A

Tereza Kozlová staveniště září 2009

Na přelomu června a července proběhla na mikulovském zámku pozoruhodná konference s názvem 2B2A.

Pod zkratkou se skrývají dvě města a dvě témata, jež se bytostně dotýkají hlavního organizátora akce výtvarníka Petra Kvíčaly. Jeho domovem je Brno a inspirací Barcelona, kde zároveň působí spolupořadatel konference Markus Lauber. Kvíčala je jedním z hlavních představitelů současné abstraktní a nezobrazivé malby, Lauber je úspěšný architekt, který studoval nejprve ve Stuttgartu a později v Barceloně, kde založil architektonický ateliér LABB. Tedy 2A neboli art & architecture. Kvíčala je vedoucím ateliéru malby na Fakultě výtvarných umění VUT, Lauber působí jako pedagog hned na několika institucích a v minulém roce vyučoval rovněž na brněnské VUT. O tom, že jsou oba na pedagogickém poli úspěšní, vypovídala vysoká účast studentů, kteří na konferenci vydrželi po celé tři dny, a to doslova od rána do večera…

Tématem španělsko-českých diskusí, které vyústily v tuto konferenci a dále by měly pokračovat až k vytvoření mezinárodního studijního programu, je spolupráce architektů s designéry a výtvarnými umělci. Pořadatelé se domnívají, že práce architekta má své hranice a jeho spolupráce s výtvarným umělcem může vytvořit nové hodnoty vnímání prostoru. Ve vlastních realizacích obou organizátorů je patrné, že nemusí jít pouze o dialog mezi architekturou a samostatným uměleckým dílem, ale že jejich prolnutím může vzniknout prostor s výjimečnou atmosférou. Za jakých podmínek k takto úspěšné spolupráci dochází a kde jsou hranice mezi jednotlivými obory, se v průběhu tří dnů snažilo objasnit téměř dvacet přednášejících.

Už první příspěvky jasně ukázaly, že téma je nesmírně široké a asociuje řadu problémů. Poměrně obecné zadání každý přednášející uchopil naprosto odlišně. V mikulovské salla terreně proto zazněly proslovy výsostně filozofické, ale i zcela praktické prezentace vlastní tvorby architektů. Měnil se také jazyk – od akademického po lehce provokativní.

Na vrcholu první skupiny stál bezesporu Španěl Alfons Puigarnau a jeho pojednání o prezentaci a re-prezentaci v architektuře. Šlo o náročný intelektuální konstrukt založený na vývoji fotografie. Puigarnau oslnil jako famózní řečník i jako dekonstruktivistický provokatér. V čele skupiny „provokatérů“ však stál především architekt Zdeněk Fránek, který v úvodu svého příspěvku řekl, že s žádným výtvarníkem nikdy spolupracovat nepotřeboval... Teoretické příspěvky byly nejčastěji historické – zajímavý byl například příspěvek Petra Mikše s názvem Gramatika ornamentu a dekorace prostoru v uměleckých debatách 19. století vycházející z dobových polemik o vztahu zobrazovacího a dekorativního umění a jejich využití v architektonickém prostoru.

Petr Kvíčala ve svém úvodu nastínil typy vzájemných kooperací architekta s výtvarným umělcem a upozornil na úskalí současné „přeestetizované“ architektury. Upozornil, že v posledních desetiletích se architekti stále více stávají designéry a v touze po atraktivitě svých staveb opomíjejí další složky nutné k vytvoření kvalitní architektury. Kvíčala se domnívá, že by architekt měl opustit roli uměleckého režiséra a stát se spolutvůrcem. Své teze podložil názornými příklady. Ukázal situaci, kdy byl umělec pozván příliš pozdě a v roli „retušéra“ měl pak svým dílem zamaskovat slabá místa stavby. Na dalších příkladech byla zřetelná dlouhodobá spolupráce architekta a umělce vedoucí ke skvělým výsledkům (např. Kvíčalovy „reakce“ na architekturu Ivana Kolečka či jeho strop pro Deutsche Bundes Bank v Chemnitzu architekta Josepa Lluíse Matea.)

V prezentacích přítomných architektů se pak objevovalo jak začlenění malby, sochy či keramických reliéfů (Petr Pelčák), tak prolnutí architektonického prostoru s novými médii. Tento přístup prezentovala například dvojice rakouských architektů Mark Blaschitz a Edith Hemmrich, jejichž konceptuální práce s ornamentem nabízí zamyšlení nad hranicemi reálného a virtuálního prostoru.

Jedním ze závěrů celé akce je poznatek, že spolupráce domácích architektů s umělci bývá spíše nahodilá, zatímco příklady zahraničních realizací jasně ukázaly, že právě na promyšlené mezioborové kooperaci stojí budoucnost architektury.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získat předplatné

Získejte
roční předplatné
za 885 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Získat předplatné