České umění ve Vídni

Jan Skřivánek zprávy prosinec 2007

Vídeň – Až do začátku února hostí vídeňské Leopoldovo muzeum výstavu českého umění nazvanou Grund, Mucha, Čapek. Celý soubor čítající okolo 230 děl pochází ze sbírky pojišťovny Kooperativa. Jde nejen o mezinárodní premiéru sbírky, ale též o její dosud nejrozsáhlejší prezentaci. V České republice byla sbírka Kooperativy, jež obsahuje přes dva tisíce uměleckých děl, dosud představena jen jedenkrát na komorní výstavě v Karlových Varech.

Obrazy na výstavu si do Prahy přijel osobně vybrat ředitel muzea Rudolf Leopold, sám slavný sběratel, jehož sbírku moderního rakouského umění obsahující největší privátní kolekci děl Egona Schieleho v 90. letech odkoupil stát. „První výběr jsem prováděl podle fotek, přičemž jsem na to měl jen asi dvě hodiny,“ svěřil se na zahajovací tiskové konferenci Leopold. „U starých mistrů to bylo snadné. Znám je z rakouských galerií a i ve své sbírce mám například Norberta Grunda. Komplikovanější to bylo s malbou 20. století. V meziválečném období vzniká v českém umění řada svébytných směrů a děl, ovlivněných mnohem více než v Rakousku francouzským uměním. Při výběru jsem se řídil jen a jen uměleckou kvalitou jednotlivých obrazů.“

Jeho výběr může být pro českého diváka poměrně překvapivý. Na výstavě návštěvník například nenajde jediný obraz od Emila Filly či Josefa Šímy. Příznačné je, že ze stovky obrazů, které pojišťovna před čtyřmi lety zařadila do reprezentativní publikace o své sbírce, se jich do Leopoldova výběru dostala sotva třetina. Někdy šlo jen o to, že zvolil jiné dílo od stejného autora, některá z velkých jmen, která by sotva který český kurátor vynechal, však ignoroval. Že výstava nepodává zcela reprezentativní průřez českým umění, na tiskové konferenci kritizoval i jeden z přítomných rakouských galeristů. „Jde samozřejmě o subjektivní výběr, ale to je naprosto v pořádku,“ hájil Leopolda ředitel Kooperativy Vladimír Mráz. „Nesmíte také zapomínat, že jde o soukromou sbírku. Některá období jsou v ní zastoupena lépe, jiná hůře, nejsme Národní galerie.“

Největší pozornost však mezi rakouskými novináři vzbudila skutečnost, že takto početnou a kvalitní sbírku zahrnující díla od barokního až po poválečné umění se pojišťovně podařilo vybudovat za pouhých patnáct let. Mráz musel vysvětlovat, že díky restitucím se na trhu objevila řada špičkových děl starého i moderního umění, která šlo v 90. letech získat za velice příznivé ceny. „Prvním motivem bylo, že musíme mít něco na zdech. Jsme ale také hrdí na to, že na území České republiky vznikala takto kvalitní díla. Tím, že je sbíráme, si je trochu přivlastňujeme,“ odpověděl Mráz na otázku, proč pojišťovna investuje do budování sbírky. A proč se nezaměřuje – podobně jako srovnatelné instituce v zahraničí – spíše na současné umění? „Kdybychom mu rozuměli, tak ho sbíráme,“ zněla odpověď.

Výstavu bylo možné uskutečnit díky dlouhodobé spolupráci mezi rakouskou pojišťovnou Wiener Städtische, do jejíž skupiny Kooperativa patří, a Leopoldovým muzeem. K výstavě vyšel třísetstránkový katalog s reprodukcemi většiny vystavených děl a s texty v němčině, češtině a angličtině. Repríza výstavy v Česku se neplánuje, neboť žádná z tuzemských galerií zatím podle Mráze o prezentaci sbírky neprojevila zájem.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné