České umění ve Vídni
Jan Skřivánek zprávy prosinec 2007
Vídeň – Až do začátku února hostí vídeňské Leopoldovo muzeum výstavu českého umění nazvanou Grund, Mucha, Čapek. Celý soubor čítající okolo 230 děl pochází ze sbírky pojišťovny Kooperativa. Jde nejen o mezinárodní premiéru sbírky, ale též o její dosud nejrozsáhlejší prezentaci. V České republice byla sbírka Kooperativy, jež obsahuje přes dva tisíce uměleckých děl, dosud představena jen jedenkrát na komorní výstavě v Karlových Varech.
Obrazy na výstavu si do Prahy přijel osobně vybrat ředitel muzea Rudolf Leopold, sám slavný sběratel, jehož sbírku moderního rakouského umění obsahující největší privátní kolekci děl Egona Schieleho v 90. letech odkoupil stát. „První výběr jsem prováděl podle fotek, přičemž jsem na to měl jen asi dvě hodiny,“ svěřil se na zahajovací tiskové konferenci Leopold. „U starých mistrů to bylo snadné. Znám je z rakouských galerií a i ve své sbírce mám například Norberta Grunda. Komplikovanější to bylo s malbou 20. století. V meziválečném období vzniká v českém umění řada svébytných směrů a děl, ovlivněných mnohem více než v Rakousku francouzským uměním. Při výběru jsem se řídil jen a jen uměleckou kvalitou jednotlivých obrazů.“
Jeho výběr může být pro českého diváka poměrně překvapivý. Na výstavě návštěvník například nenajde jediný obraz od Emila Filly či Josefa Šímy. Příznačné je, že ze stovky obrazů, které pojišťovna před čtyřmi lety zařadila do reprezentativní publikace o své sbírce, se jich do Leopoldova výběru dostala sotva třetina. Někdy šlo jen o to, že zvolil jiné dílo od stejného autora, některá z velkých jmen, která by sotva který český kurátor vynechal, však ignoroval. Že výstava nepodává zcela reprezentativní průřez českým umění, na tiskové konferenci kritizoval i jeden z přítomných rakouských galeristů. „Jde samozřejmě o subjektivní výběr, ale to je naprosto v pořádku,“ hájil Leopolda ředitel Kooperativy Vladimír Mráz. „Nesmíte také zapomínat, že jde o soukromou sbírku. Některá období jsou v ní zastoupena lépe, jiná hůře, nejsme Národní galerie.“
Největší pozornost však mezi rakouskými novináři vzbudila skutečnost, že takto početnou a kvalitní sbírku zahrnující díla od barokního až po poválečné umění se pojišťovně podařilo vybudovat za pouhých patnáct let. Mráz musel vysvětlovat, že díky restitucím se na trhu objevila řada špičkových děl starého i moderního umění, která šlo v 90. letech získat za velice příznivé ceny. „Prvním motivem bylo, že musíme mít něco na zdech. Jsme ale také hrdí na to, že na území České republiky vznikala takto kvalitní díla. Tím, že je sbíráme, si je trochu přivlastňujeme,“ odpověděl Mráz na otázku, proč pojišťovna investuje do budování sbírky. A proč se nezaměřuje – podobně jako srovnatelné instituce v zahraničí – spíše na současné umění? „Kdybychom mu rozuměli, tak ho sbíráme,“ zněla odpověď.
Výstavu bylo možné uskutečnit díky dlouhodobé spolupráci mezi rakouskou pojišťovnou Wiener Städtische, do jejíž skupiny Kooperativa patří, a Leopoldovým muzeem. K výstavě vyšel třísetstránkový katalog s reprodukcemi většiny vystavených děl a s texty v němčině, češtině a angličtině. Repríza výstavy v Česku se neplánuje, neboť žádná z tuzemských galerií zatím podle Mráze o prezentaci sbírky neprojevila zájem.
Staří mistři v Praze
Jan Skřivánek výstava zima 2019
Národní galerie začátkem listopadu otevřela novou expozici starého umění ve Schwarzenberském paláci na Hradčanech, jejímž hlavním autorem je ředitel Sbírky starého umění Marius Winzeler a která propojuje dvě dříve oddělené prezentace českého a evropského umění renesance...
Světlo to někdy zkazí
Jan Skřivánek rozhovor červen 2021
Rozhovor s Jaromírem Novotným jsme měli naplánovaný několik let, čekali jsme však na možnost spojit jej s nějakou větší výstavou. Příležitost se naskytla až nyní – v létě se představí v Domě umění města Brna. Jaromírovy obrazy, ať již pracuje s barvami, či jen s ...
20 665 rozpačitých znaků na okraj Medkovy výstavy
Jan Skřivánek výstava říjen 2020
Následující text měl původně být recenzí obsáhlé retrospektivy Mikuláše Medka, kterou pod názvem Nahý v trní připravila Národní galerie. Co do rozsahu i šíře záběru mi však text tak narostl, že na hodnocení vlastní výstavy nakonec vůbec nedošlo.
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
