Fénixův popel

Tomáš Pospiszyl recenze únor 2016

Jan Svoboda v Moravské galerii / Výstava Jana Svobody v Moravské galerii v Brně i její doprovodná monografie si kladou jasné cíle: Pokusit se nově nahlédnout fotografovo dílo, jež je na domácí půdě – zejména u pamětnické generace – považováno za neoddiskutovatelnou, přitom málokdy diskutovanou hodnotu. Podobný, nijak ambiciózní program se jim však nedaří naplnit. Jiří Pátek v úvodu ke zmiňované publikaci vyjadřuje přání, aby výstava a kniha, za nimiž stojí nejen očití svědci Svobodova charismatu, ale i badatelé mladší, práci fotografa zkoumaly v širších kontextech a podařilo se ji včlenit i do mezinárodních souvislostí. Doufá, že Svoboda nebude nadále jen mytizován, ale především analyzován. Otisk Jana Svobody je přitom v dějinách české fotografie nezpochybnitelný. Domnívám se, že zkoumání jeho osobité stopy nabízí možnost z velké míry pochopit obrys poválečného fotografického umění u nás. Čím se Svoboda vůbec vymykal, v čem jeho výjimečnost viděli jeho souputníci? Žádný text o Janu Svobodovi se neobejde bez připomenutí jeho sebeidentifikace coby umělce, nikoliv fotografa. Zdůrazňováno bývá nakládání s fotografickými tisky. Vnímal je jako unikátní umělecké objekty specifických rozměrů a fyzických vlastností. Na to navazovala i autorská adjustáž a v menší míře způsob vystavování. Připomínán je ctižádostivý vnitřní program, zahrnující výzkum fotografického média i osobní reflexi. Máme tedy hned několik oblastí, které by stály za podrobnější prozkoumání.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné