Ferdinand Dobrotivý a jeho všední doba

Václav Hájek recenze červenec 2012

Ferdinand V. na Pražském hradě / Do výstavy se můžeme zanořit a zase se z ní vynořit, a překvapivě se při tom nenamočíme. Grafické a architektonické řešení, delikátní přítmí atd. z ní vytvářejí povedeně panoptikální prostor plný rádoby elegantních barviček, pseudohistorických pokojíčků, trochu nasládle působícího kvazi aristokratického či kvazi náboženského prostředí. Stručně, souhrnem a úvodem řečeno, nevím, k čemu je to dobré. O neslavné „předbřeznové“ době se tu nic nedozvíme, stejně jako o „úspěších“ vlády Ferdinanda Dobrotivého, k nimž vedle hladomorů, krvavých masakrů a všeobecného politického marasmu patřilo též umělecké sběratelství. To, že byl posledním českým králem, je sice pěkné, ale nevím, jestli to stačí jako téma na výstavu v místech, kde už se dnes, myslím, nekraluje. Co se tu vlastně ukazuje, co se tu sděluje, jaký obraz doby se konstruuje?

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získat předplatné

Získejte
roční předplatné
za 885 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Získat předplatné