Krádeže z muzeí
Jan Skřivánek editorial duben 2013
Vídeňské Kunsthistorisches Museum začátkem března po deseti letech znovuotevřelo kunstkomoru, kolekci uměleckého řemesla, soch a kuriozit budovanou několika generacemi habsburských panovníků. Pro veřejnost byla uzavřena od května 2003, kdy z její expozice zmizela slavná Slánka od Benvenuta Celliniho. Bezprostředně po krádeži se spekulovalo o tom, že jde o práci na objednávku, neboť se jedná o natolik unikátní a známou věc, že je neprodejná. Po třech letech se ukázalo, že vše bylo jinak. Lupič, jemuž už byli vyšetřovatelé na stopě, se v lednu 2006 přišel sám přihlásit na policii.
Za Slánku se nejdříve snažil získat výkupné od pojišťovny, pak ji zkoušel prodat a nakonec ji zakopal v lese asi patnáct kilometrů od hranic s Českou republikou. Nešlo o nikterak sofistikovaný zločin, jen o zoufalce, který využil příležitosti a nedokonalého zabezpečení muzea. Do expozice se dostal po lešení a i když alarm spustil, ostraha na něj nereagovala, protože se domnívala, že jde jen o další planý poplach způsobený špatným nastavením elektronických čidel. Systém vypnula a když jej znovu spustila, vše se zdálo být v pořádku. Až ráno hlídači zjistili, že v expozici chybí nejslavnější kus sbírky.
Nejnovější loupež z muzea se odehrála v pátek 22. března v muzeu Van Bommel van Dam v holandském městě Venlo. Lupiči před pátou hodinou ráno vylomili vstupní dveře a z výstavy sbírky Thea Manderse zaměřené na autory skupiny Zero, fundamentální malbu a minimalismus ukradli tři reliéfy od Jana Schoonhovena a jeden obraz od českého malíře Tomáše Rajlicha, zakládajícího člena Klubu konkretistů, který do Nizozemí v roce 1969 emigroval. „V Česku moje věci nikoho nezajímají a v Holandskou mě dokonce kradou. Musel to být nějaký zloděj-intelektuál,“ vtipkuje o krádeži Tomáš Rajlich, který se před pár lety přestěhoval zpátky do České republiky a dnes má svůj ateliér v pražských Holešovicích.
Krádeže z muzeí jsou skoro stejně staré jako muzea samotná a asi nikdy neustanou. Úspěšnost policie při jejich objasňování je však vysoká a většina děl se po čase v pořádku vrátí. Sběrateli Theo Mandersovi tak můžeme jedině přát, aby nalezení ukradených obrazů trvalo kratší dobu, než tomu bylo v případě Celliniho Slánky.
Staří mistři v Praze
Jan Skřivánek výstava zima 2019
Národní galerie začátkem listopadu otevřela novou expozici starého umění ve Schwarzenberském paláci na Hradčanech, jejímž hlavním autorem je ředitel Sbírky starého umění Marius Winzeler a která propojuje dvě dříve oddělené prezentace českého a evropského umění renesance...
Světlo to někdy zkazí
Jan Skřivánek rozhovor červen 2021
Rozhovor s Jaromírem Novotným jsme měli naplánovaný několik let, čekali jsme však na možnost spojit jej s nějakou větší výstavou. Příležitost se naskytla až nyní – v létě se představí v Domě umění města Brna. Jaromírovy obrazy, ať již pracuje s barvami, či jen s ...
20 665 rozpačitých znaků na okraj Medkovy výstavy
Jan Skřivánek výstava říjen 2020
Následující text měl původně být recenzí obsáhlé retrospektivy Mikuláše Medka, kterou pod názvem Nahý v trní připravila Národní galerie. Co do rozsahu i šíře záběru mi však text tak narostl, že na hodnocení vlastní výstavy nakonec vůbec nedošlo.
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
