Kultura na Hradě
Jan Skřivánek editorial březen 2013
Před pěti lety jsem na tomto místě psal, že kdyby se Klausovo prezidentství mělo posuzovat podle toho, jak přispěl české kultuře, znovuzvolení by si nezasloužil.
Správa Pražského hradu, která se za Václava Havla vyprofilovala v jednu z nejvýraznějších kulturních institucí v Praze, za Václava Klause zdegenerovala v pouhou servisní organizaci, jejíž činnost spočívá v podstatě jen v zajišťování pronájmů výstavních prostor. Ne že by se na hradě nekonaly žádné zajímavé výstavy, ale podíl Správy Pražského hradu na jejich přípravě je většinou minimální. V druhém Klausově volebním období se situace v tomto směru nijak nezlepšila, spíše naopak.
Pokud jde o Pražský hrad jako kulturní instituci, není po deseti letech Klausova prezidentství v podstatě na co navazovat. Optimista ve mně by chtěl napsat, že s příchodem nového prezidenta se tudíž může situace jen zlepšit. Jakýkoliv projev vlastní programové aktivity bude jedině ku prospěchu věci. V české kultuře však v posledních letech bohužel platí, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Může se tak stát, že Správa Pražského hradu za nového prezidenta klesne do zatím netušených hlubin.
Za Václava Klause bylo na hradě realizováno několik rozsáhlých rekonstrukcí od Jízdárny přes Ústav šlechtičen a Starý královský palác až po Zlatou uličku. Klaus na rozdíl od Havla hrad neobohatil o žádnou výraznější současnou architektonickou realizaci, takováto zdrženlivost mu však slouží spíše ke cti. Na Miloše Zemana čeká rekonstrukce Kláštera sv. Jiří a Nejvyššího purkrabství. Jelikož v obou případech jde o stavby, které prošly výraznými úpravami v 60. letech, dá se očekávat, že role současné architektury zde bude větší než v případě ryze památkářských rekonstrukcí některých jiných hradních objektů. Doufejme, že prezident bude mít při výběru architekta šťastnou ruku.
O uměleckých zájmech Miloše Zemana nejde z otevřených zdrojů nic zjistit, tedy nebudeme-li právě to považovat za svého druhu zjištění. Nového prezidenta výtvarné umění podle všeho vůbec nezajímá. Na druhou stranu to však byla právě Zemanova vláda, která na podzim 1999 uvolnila víc jak 100 milionů korun na výkup vybraných děl z Waldesovy a Morawetzovy sbírky. Pokud bychom se na tento nákup dívali optikou trhu s uměním, našli bychom asi málo příkladů výhodněji vynaložených státních prostředků. Na volném trhu by tehdy zakoupené obrazy, v čele s několika díly Františka Kupky, dnes měly několikanásobně vyšší cenu. Snad stejnou prozíravost bude Miloš Zeman prokazovat i na Pražském hradě.
Článek původně vyšel jako editorial v Art+Antiques 2013/03.
Staří mistři v Praze
Jan Skřivánek výstava zima 2019
Národní galerie začátkem listopadu otevřela novou expozici starého umění ve Schwarzenberském paláci na Hradčanech, jejímž hlavním autorem je ředitel Sbírky starého umění Marius Winzeler a která propojuje dvě dříve oddělené prezentace českého a evropského umění renesance...
Světlo to někdy zkazí
Jan Skřivánek rozhovor červen 2021
Rozhovor s Jaromírem Novotným jsme měli naplánovaný několik let, čekali jsme však na možnost spojit jej s nějakou větší výstavou. Příležitost se naskytla až nyní – v létě se představí v Domě umění města Brna. Jaromírovy obrazy, ať již pracuje s barvami, či jen s ...
Ten, který bude. Josef Mánes: Člověk – umělec – legenda
Jan Skřivánek výstava červen 2023
Už jen do půlky července hostí Valdštejnská jízdárna velkou výstavu obrazů a kreseb Josefa Mánesa, která s několikaletým zpožděním připomíná dvousté výročí umělcova narození a sto padesát let od jeho smrti. Jakkoliv je Mánesovo jméno jedním z nejznámějších v...
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
