Náš člověk v Belvederu
Jan Skřivánek zprávy říjen 2013
Vídeň – Jedním z laureátů ceny Artis Bohemiae Amicis, kterou každoročně uděluje ministerstvo kultury jako uznání za šíření dobrého jména české kultury ve světě, se letos stala ředitelka rakouské galerie Belvedere Agnes Husslein-Arco. Cenu převzala 23. září z rukou české velvyslankyně ve Vídni Ivany Červenkové.
Udělení ceny Agnes Husslein-Arco navrhl pražský galerista Vladimír Lekeš, který také při slavnostním večeru na velvyslanectví pronesl laudatio na adresu oceněné. Připomněl v něm české kořeny rodiny Agnes Husslein-Arco – její babička, kněžna Žerotínová, žila do roku 1948 na zámku v Bludově na severní Moravě – a výstavy českého umění, na nichž se podílela. Z výstav v Belvederu jmenoval přehlídku díla Alfonse Muchy (2009) a výstavu Dynamik! (2011), na které byla díla Františka Kupky, Emila Filly a Vincence Beneše představena v kontextu mezinárodního umění počátku 20. století.
Agnes Husslein-Arco vystudovala v 70. letech dějiny umění na Vídeňské univerzitě. Poté dvacet let pracovala v uměleckém obchodě jako zástupkyně aukční síně Sotheby’s pro střední Evropu. Na počátku tisíciletí se podílela na vzniku Muzea moderního umění v Salcburku. Ředitelkou galerie Belvedere, která spravuje sbírky rakouského umění od středověku do současnosti, je od roku 2007.
Staří mistři v Praze
Jan Skřivánek výstava zima 2019
Národní galerie začátkem listopadu otevřela novou expozici starého umění ve Schwarzenberském paláci na Hradčanech, jejímž hlavním autorem je ředitel Sbírky starého umění Marius Winzeler a která propojuje dvě dříve oddělené prezentace českého a evropského umění renesance...
Světlo to někdy zkazí
Jan Skřivánek rozhovor červen 2021
Rozhovor s Jaromírem Novotným jsme měli naplánovaný několik let, čekali jsme však na možnost spojit jej s nějakou větší výstavou. Příležitost se naskytla až nyní – v létě se představí v Domě umění města Brna. Jaromírovy obrazy, ať již pracuje s barvami, či jen s ...
20 665 rozpačitých znaků na okraj Medkovy výstavy
Jan Skřivánek výstava říjen 2020
Následující text měl původně být recenzí obsáhlé retrospektivy Mikuláše Medka, kterou pod názvem Nahý v trní připravila Národní galerie. Co do rozsahu i šíře záběru mi však text tak narostl, že na hodnocení vlastní výstavy nakonec vůbec nedošlo.
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
