Neuvařme se

Jan Skřivánek editorial červenec 2014

Hodíte-li žábu do vařící vody, okamžitě vyskočí a zachrání se. Pokud ale budete teplotu vody zvyšovat postupně, nemá prý šanci a uvaří se. Nikdy jsem tuto starou moudrost v praxi nezkoušel, ale jako metafora lidské situace je bohužel zcela přesná.

Když se objevily první zprávy o záměru postavit českým letcům RAF pomník v podobě bronzového okřídleného lva, přišly mi docela zábavné. Celé to znělo tak šíleně, že se mi zdálo zbytečné se tím příliš zabývat. Pomníky jsou vážná věc a nikdy soudný si přeci nenechá vnutit takovouhle obludu jen proto, že je zadarmo. Co by to vypovídalo o českém národě, když by si nechal takto privatizovat svou minulost, a co o Praze, když by šlo takto svévolně vstupovat do veřejného prostoru města? Znělo to jako úsměvná historika z divokých 90. let. Dnes už jsme přeci dál a tohle se určitě nemůže stát…

Téma Kaplického knihovny mi přijde podobně absurdní a je mi hloupé s ním vůbec začínat. To, že domy nejsou pouhé figurky na hrací desce, s kterými lze po městě libovolně šoupat, je natolik elementární, že považuji skoro za urážku inteligence oponenta muset to připomínat. Kaplického projekt byl určen pro Letnou a jmenoval se Oko nad Prahou. Pokud ho postavíme na Rohanském ostrově, nepůjde o stejnou stavbu už jen proto, že nebude „nad Prahou“. Základní kvalitou Kaplického návrhu knihovny neměla být extravagantní silueta, ale robotizovaný podzemní depozitář, který měl čtenářům umožnit přístup k milionům svazkům bez toho, aby knihovna musela vypadat jako obří sklad s policemi plnými knih. Pokud se změní funkce plánované stavby (s čímž její zastánci ve svém svatém zápalu počítají) a z Kaplického projektu zůstane jen vnější plášť, nebude to pocta zesnulému architektovi, ale výsměch. Jednou z hlavní výtek vůči jeho architektuře vždy bylo, že příliš dbá na vnější formu a málo na obsah. Pokud by jeho „pomníkem“ měla být stavba, ze které zůstal jen obal a která se ocitla na zcela jiném místě, než pro jaké byla navržena, šlo by o krutou ironii.

Kdyby se jednalo o soukromou iniciativu nějakého investora a architektovy vdovy, dědičky autorských práv, bylo by to možné kritizovat, ale byla by to v zásadě jejich věc. Když se však k tomuto záměru s vážnou tváří hlásí ministr kultury, je třeba začít hlasitě křičet. Pokud chce ministr vzkřísit záměr vybudovat novou budovu Národní knihovny, musí začít od architektonické soutěže. Zkratky zde nefungují. Pokud mu jde o to projevit úctu zesnulému architektovi, ať raději podpoří vznik Architektonického centra a to ať klidně nese Kaplického jméno.

Krásné léto a pozor na teplotu vody!

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné