Bagdád – Časopis Art Newspaper v listopadu informoval, že Irácké národní muzeum v Bagdádu, které bylo v dubnu 2003 těžce postiženo rabováním a které je od té doby uzavřené pro veřejnost, do konce roku zpřístupní dvě galerie s díly asyrského a islámského umění. Jde o expozice monumentálních děl, u kterých nehrozí, že by mohla být snadno odcizena. Rekonstrukci obou galerií zaplatila Itálie. Ředitelka muzea Amira Eidanová začátkem prosince americkým novinářům řekla, že přesné datum znovuotevření je s ohledem na bezpečnostní situaci zatím nejisté.
Muzeum bylo vypleněno mezi 8. a 12. dubnem 2003. Ačkoliv město již bylo pod kontrolou Američanů, muzeum zůstalo několik dní naprosto bez dozoru a proti zlodějům nikdo nezasáhl. V průběhu rabování bylo odcizeno na 15 tisíc sbírkových předmětů. Získat zpět se k dnešnímu dni podařilo méně než třetinu z nich. Některé z nejcennějších kusů, které byly v prvních dnech považovány za ztracené, byly později nalezeny v depozitářích mimo muzeum.
Snad ještě větší kulturní katastrofu než vyplenění muzea představují ilegální vykopávky. Na území Iráku se nachází na 12 tisíc archeologických nalezišť, z nichž většina je posledních pět let naprosto bez dozoru. Irácké ministerstvo kultury podle New York Times odhaduje, že zloději již z těchto lokalit ukradli na 17 tisíc artefaktů.
Staří mistři v Praze
Jan Skřivánek výstava zima 2019
Národní galerie začátkem listopadu otevřela novou expozici starého umění ve Schwarzenberském paláci na Hradčanech, jejímž hlavním autorem je ředitel Sbírky starého umění Marius Winzeler a která propojuje dvě dříve oddělené prezentace českého a evropského umění renesance...
Světlo to někdy zkazí
Jan Skřivánek rozhovor červen 2021
Rozhovor s Jaromírem Novotným jsme měli naplánovaný několik let, čekali jsme však na možnost spojit jej s nějakou větší výstavou. Příležitost se naskytla až nyní – v létě se představí v Domě umění města Brna. Jaromírovy obrazy, ať již pracuje s barvami, či jen s ...
20 665 rozpačitých znaků na okraj Medkovy výstavy
Jan Skřivánek výstava říjen 2020
Následující text měl původně být recenzí obsáhlé retrospektivy Mikuláše Medka, kterou pod názvem Nahý v trní připravila Národní galerie. Co do rozsahu i šíře záběru mi však text tak narostl, že na hodnocení vlastní výstavy nakonec vůbec nedošlo.
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
Získat předplatné