Shoda víc než náhodná

Jan Skřivánek zprávy květen 2011

Kutná Hora – Nová ředitelka Galerie Středočeského kraje Jana Šorfová opsala projekt, se kterým se v lednu přihlásila do konkurzu na toto místo. Vyplývá to z analýz, které zveřejnil internetový časopis Artalk. Projekt Šorfové vykazuje vysokou míru shody s projektem, se kterým se loni galeristka Monika Burian hlásila na místo ředitelky Národní galerie.

Šorfové projekt přesně kopíruje strukturu projektu Moniky Burian a objevují se v něm i celé doslovně převzaté odstavce. Rozbor počítačovým programem theses.cz, který vysoké školy používají na odhalování plagiátů v diplomových pracích, ukázal shodu ve 33 procentech. „Pokud mi systém ukáže, že práce studenta má podobný třeba jen jeden odstavec, automaticky ji vyřazuji jako plagiát. Pokud se shoduje celá třetina, práce z mého pohledu není originální,“ řekl Mf Dnes Václav Přenosil, vedoucí Katedry informačních technologií Masarykovy univerzity, která program vyvinula.

Jana Šorfová shodu mezi oběma projekty nepopírá, trvá však na tom, že je zcela náhodná. „Obě dámy spolu v minulosti profesně spolupracovaly a na vedení galerie mají podobný názor, který se zejména týká oblasti managementu směřovaného na spolupráci se zahraničím a inovativní živé PR. Pro vypracování projektu používaly obdobné materiály, které mohly zapříčinit určité shody v jejich textech,“ napsala Šorfová v prohlášení, kterým zareagovala na sérii článků Artalku.

Nejde však jen o shodu v názorech na řízení a fungování galerie jako instituce. V Šorfové textu je možné najít i pasáže, které se GASK vůbec netýkají. Hned v úvodu například cituje z blíže nespecifikovaného historického dokumentu, že galerie byla založena v roce 1963 s cílem „pozdvihnout upadlý umělecký vkus domácí veřejnosti“. Přesně stejnou citaci najedeme i v textu Moniky Burian. Jde totiž o formulaci týkající se založení Společnosti vlasteneckých přátel umění, předchůdkyně Národní galerie, v roce 1796. V textu o GASK postrádá veškerou logiku.

Na obou projektech, ponecháme-li stranou otázku jejich původnosti, překvapí též jejich obecnost a nekonkrétnost. Řada pasáží působí, jako by byly opsány z nějaké učebnice managamentu. O galerii Šorfová i Burian na několika místech dokonce hovoří jako o firmě či společnosti. „Optimálně nastavená organizační struktura odpovídá na potřeby nové koncepce a strategie společnosti. (…) Strategicky tvořená personální politika přináší: změnu firemní kultury; jasnou identitu společnosti,“ můžeme číst v obou projektech.
Při bližším pohledu dostává trhliny i Šorofové předchozí činnost. Své profesní zkušenosti značně nadsazuje. Týká se to jak jejího působení v Museu Kampa (viz reakce Medy Mládkové v minulém čísle), tak i odborného vzdělání a práce v zahraničí. Ve vyjádření pro Kutnohorský deník se například oháněla tím, že absolvovala „kurzy“ prestižní americké kulturní a vzdělávací organizace Kennedy Center. Podle vyjádření tiskového mluvčího centra však šlo pouze o jednodenní seminář o fundraisingu, který se uskutečnil loni v červnu v Praze.

V prohlášení pro Artalk Šorfová podobně hovoří o svých mnohaletých zahraničních zkušenostech a o tom, že „vedla i chod mezinárodní galerie DeVorzon Art v Kalifornii a Rotterdamu“. Podle majitelky galerie Barbary DeVorzon Šorfová v její galerii v Beverly Hills pracovala ani ne půl roku, od července do listopadu 2001: „Janinou odpovědností bylo pracovat přímo se mnou a dělat cokoliv, co bylo zrovna potřeba. Musím říct, že byla velice vstřícná a s jejím přístupem k práci jsem byla nanejvýš spokojená.“ O údajné pobočce své galerie v Rotterdamu nic neví.
 

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné