StartPoint: Cena za nejlepší evropskou diplomku

Jan Skřivánek web

Cena StartPoint, ocenění nejlepších diplomových prací z několika desítek škol z celé Evropy, bude letos udělována již popatnácté. Platí pro ni okřídlené rčení, že kdyby neexistovala, museli bychom si ji vymyslet.

3026.jpg

StartPoint Prize 2016: instalace vítězky Hannah Anbert z Kunstakademiet v Kodani, foto: Archiv NG

 

Úvodní ročník ceny se konal v létě 2003 v barokní sýpce na zámku Klenová. Napoprvé odborná porota vybírala z pouhých čtyř finalistů, čerstvých absolventů čtyř českých výtvarných škol, a první laureátkou se stala malířka Jana Besmáková z brněnské FaVU. „Chtěl bych, aby tato cena založila tradici. Její smysl je především v tom, že má pomáhat studentům opouštějícím školu a vstupujícím do výtvarného života,“ vysvětloval smysl nové ceny v Klatovském deníku tehdejší ředitel Galerie Klatovy/Klenová Marcel Fišer (dnes ředitel Galerie výtvarného umění v Chebu), duchovní otec celého projektu.

Výběr laureáta byl dvoukolový. Organizátoři na každé škole kontaktovali dva tamní pedagogy a po konzultaci s nimi pak vybrali po jednom diplomantovi. O vítězi pak rozhodla nezávislá šestičlenná porota na základě společné výstavy vybraných finalistů na Klenové. Podle tohoto systému cena v zásadě funguje dodnes, postupně však rozšířila svůj geografický záběr a zvýšil se počet zúčastněných škol. Rekordní byl ročník 2011, kdy se do soutěže zapojily školy z 19 zemí Evropy. Loni a předloni jich bylo osmnáct. Počet škol se v posledních letech ustálil kolem 35, na výstavu finalistů je však zvána jen dvacítka nejzajímavějších absolventů. „To je myslím docela optimální počet. Jít třeba nad čtyřicet určitě nechceme. Cílem není mít co nejvíce škol, ale podchytit určitý reprezentativní vzorek,“ vysvětluje Pavel Vančát, který se na organizaci ceny podílí od jejího šestého ročníků.

Jak v praxi probíhá výběr finalistů? „Já rád říkám, že je to něco jako Liga mistrů. Předkola se odehrávají na jednotlivých školách a výstava finálové dvacítky je hlavní soutěží,“ odpovídá přirovnáním k nejprestižnější evropské fotbalové soutěži Vančát. „Na každé škole máme někoho, kdo nám může poradit, upozornit nás na zajímavé studenty, ale finální rozhodnutí je vždy na nás. Na tom si zakládáme. V Evropě fungují ještě asi dvě tři absolventské ceny, ale ty vždy nechávají výběr na školách. Naši porotci – pokaždé jedou dva, aby nešlo jen o subjektivní výběr jednoho člověka – každý rok osobně navštíví tak pětadvacet škol.“

Ponecháme-li stranou první tři ročníky ceny, kdy šlo o výhradně českou, respektive česko-slovenskou soutěž, jsou nejúspěšnějším národem Nizozemci. V letech 2013–15 uspěli zástupci hned tří tamních škol, a to akademií v Utrechtu, Amsterodamu a Haagu. Loňská vítězka Hannah Anbert pak vystudovala Královskou dánskou akademii v Kodani. Zatím posledním českým laureátem byla před deseti lety Petra Herotová, absolventka VŠUP, která o dva roky později byla také ve finále Ceny Jindřicha Chalupeckého.

Díla prezentovaná na výstavě finalistů jsou jejich diplomovými projekty. U prostorově náročnějších realizací výjimečně došlo k nějaké redukci, rozhodně však podle Vančáta neplatí, že by díla byla vybírána s ohledem na jejich snadnou transportovatelnost. „S financováním přepravy nám tu a tam pomohou jednotlivé školy, ale v zásadě je to na nás. Všem finalistům také hradíme cestu na vernisáž a několikadenní pobyt v Praze. Honorář jim nedáváme, na to nemáme, ale teď se začíná rýsovat možnost, že by u nás na základě ceny začala vznikat soukromá sbírka StartPoint Collection, zaměřená na nejmladší evropské umění. Nikdo by samozřejmě nebyl k prodeji nucen, ale myslím, že pro většinu finalistů by to bylo zajímavé a že ceně by to dodalo další rozměr,“ dodává Vančát.

Klatovská galerie, kde se cena zrodila, byla jejím pořadatelem jen do roku 2009. Po odvolání Marcela Fišera z čela galerie cenu zaštítila Nadace Arbor vitae. Fišer sám se na její organizaci nicméně aktivně podílí i nadále. V roce 2010 hostil výstavu finalistů kutnohorský GASK, o rok později v brněnská Wannieck Gallery. Až desátý ročník v roce 2012 se uskutečnil v Praze. Na další tři roky cena zakotvila v Centru současného umění DOX. Předloni pak cena doputovala do Národní galerie. Letošní finálová výstava a vyhlášení vítěze jsou plánovány na začátek října do Veletržního paláce. Organizace ceny je financována především z grantů, záštitu nad ní od letoška převzal Nadační fond současného umění, který mimo jiné spravuje sbírku Richarda Adama.

„Veletržní palác je pro StartPoint absolutně nejlepší místo a patří za to velký dík jeho hlavnímu kurátorovi Adamu Budakovi. Když jsme museli nuceně opustit Klatovy, soutěžní výstava různě putovala po Česku. (...) Šlo o dobré adresy, ale nikde to nebylo úplně ono. Až nyní. Pro umělce z celé Evropy, kteří právě skončili školu, je naprostým zjevením, že dostanou šanci představit se v tak prestižní instituci, jako je pražská Národní galerie,“ komentoval Marcel Fišer před dvěma lety přesun finálové výstavy do Veletržního paláce.

Nakolik se organizátorům daří vybírat ty nejzajímavější mladé evropské umělce? „To je samozřejmě těžká otázka. Nikdo z laureátů a finalistů zatím není úplnou hvězdou, ale řada zajímavých autorů, kteří se na výtvarné scéně velice dobře chytli, se v StartPointu určitě objevila,“ odpovídá Pavel Vančát. „Napadá mě třeba Fin Jaakko Pallasvuo, který před čtyřmi lety získal jedno z čestných uznání a který je dnes jedním z výrazných reprezentanůt tzv. post-internet art. V roce 2014 jsme za AVU měli ve finále Barboru Kleinhamplovou, která se hned v následujícím roce stala laureátkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. A když jsem si procházel J+T Banka Art Index, tak v první stovce jsem našel sedm ,našichʻ autorů, od Kateřiny Šedé po Jana Vytisku.“

 

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získejte
roční předplatné
za 1100 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Koupit předplatné