Tomáš Džadoň
Kateřina Tučková portfolio prosinec 2007
Jeho interaktivní fasáda roubenky patřila k dílům, která na výstavě letošních diplomových prací AVU zanechala v myslích návštěvníků nejhlubší otisk. Málokdo si nechal ujít možnost vyzkoušet si, jak to tehdy bylo, když chaloupka poslouchala příkazy k lesu čelem, k Ivanovi zády.
Tomáš Džadoň (1981) je čerstvým absolventem AVU a laureátem letošní Essl Award. Vzájemně proklané skříně a bílá vonící krychle budou v průběhu prosince vystaveny ve vídeňském Essl Museu v Klosterneuburgu, které bude hostit vítěze ze všech středo- a jihoevropských zemí, kde se cena uděluje.
Zásadním inspiračním zdrojem je pro Tomáše Džadoně tradice. Prostředí podtatranského Slovenska, ze kterého pochází, a hodnoty, které se tam předávaly a ctily po staletí, než je vymýtil minulý režim, konfrontuje se svou vlastní životní realitou, která se od nich výrazně odchýlila: „Bohužiaľ, tradícia bola počas komunizmu sústavne ničená, rovnako ako každý iný prejav individuality.“ říká Džadoň. „Pýtam sa, ako sme schopní sa s týmto faktom vyrovnať v našej stále postkomunistickej spoločnosti? Vo svojej práci tvorím situácie, v ktorých sa snažím kombinovať našu „dedinskosť“ a minulosť s proklamovanou socialistickou pýchou.“
V jeho díle se tak střetává princip nostalgie po dobře známém světě dětství, venkově s horizontem Tater a po úzkém kontaktu s přírodou, s principem třeskutého dneška, tepu velkoměsta, varia možností, ve kterých žije. Na půli cesty mezi těmito póly existuje prostor, v němž lze všechny prvky spojit. Tomáš Džadoň k realizaci spojení dvou časových sfér přistoupil po svém – na plno.
Z ateliéru grafiky Jiřího Lindovského přestoupil do ateliéru monumentální tvorby, který v té době po Aleši Veselém přebral Jiří Příhoda. Džadoňův zájem o digitální techniku a virtuální svět tu padl na živnou půdu. Poslední práce, které vznikaly v ateliéru grafiky, tu mohly dostat třetí rozměr, který autor už dlouho cítil, nicméně doposud modeloval do definitivní podoby pouze jako grafické listy. Architektonické vize a dvourozměrné črty budoucích fantaskních realizací se začaly měnit v modely, aniž by se přetrhla nit jediného námětového celku.
Džadoň od tradičního výtvarného média plynule přešel do roviny konceptuálního umění. Pamätník ľudovej architektúry (2006) pro město Poprad pojal jako spojení tradiční tatranské architektury s tamní sídlištní architektonickou realitou dneška. Na střechu paneláku, který stojí před výhledem z jeho bytu, přenesl tři dřevěné stavby, jaké ve stále řidším počtu lemují tatranské svahy. Sídlisko Ždiar (2005) je modelem urbanistického celku sestaveného z panelových domů, které kopírují proporce a přebírají tradiční stavební techniku i materiály slovenských lidových srubů. Dokonce i obytný vůz Džadoň varioval podle svých tradicionalistických představ: ve stadiu shromažďování finančních prostředků k převedení vizualizace do formy reálného objektu je nyní Tradičný karaván (2006).
Další z průsečíků tradice a moderní doby našel Tomáš Džadoň v plátku slaniny. Víc než pozitivní reakce na jeden z jeho nejlibějších vjemů z dětství jej podnítily k tomu, aby tento všeobecně spontánně přijímaný objekt použil ve své práci. Vzniklo několik variací na slaninu v různých médiích. Od maleb, které vznikaly už během jeho studia v polském Koszaline, přes grafické listy po instalace slaninových pásů v prostoru. Džadoň vytvořil i videa zachycující v soustavné lince spojený pás uzeniny nebo objekty, které pracují nejen s reálným prvkem, ale především s představou.
Hyperlink (2007), jeden z vítězných objektů pro ESSL Award, byla přesně konstruovaná, designově vyhlížející krychle s úzkým otvorem na povrchu, z nějž se linula vůně uvnitř nahřívané slaniny. Překvapené pohledy těch, kteří se odvážili a k pustému kruhovému otvoru v krychli se naklonili, autor komentuje slovy, které lze vztáhnou na celou jeho tvorbu: „Dôležitým prvkom mojej práce je humor. Moje vnímanie reality je viac pozitívne než negatívne. Nechcem pôsobiť metodicky, skôr sa snažím vtipne poukázať na problém, a navrhnúť možné riešenie.“ Invence autora k tomuto cíli jistě dojde.
Igor Grimmich
Kateřina Tučková portfolio duben 2007
Na Akademii výtvarných umění se Igor Grimmich (1979) dostal po necelém roce vlastní volné tvorby. Předcházelo jí nejprve gymnázium, poté střední odborné učiliště, na kterém se vyučil v oboru umělecké truhlářství, a během toho několik let práce v nejrůznějších oborech...
Expresivní lovci
Kateřina Tučková recenze květen 2007
Lovci lebek v Galerii Klatovy - Klenová / Klatovská galerie U Bílého jednorožce je první destinací, která hostí výstavu nazvanou Lovci lebek. Připravila ji kurátorská dvojice Edith Jeřábková a Lenka Vítková. Ve svém výstavním projektu spojily čtveřici autorů střední a...
Přátelské utkání
Kateřina Tučková výstava červenec 2009
Crisscross ve Wannieck Gallery / Výstava uváděná do konce srpna v hlavních výstavních prostorách brněnské Wannieck Gallery je průřezem tvorbou jednadvaceti českých a evropských autorů.
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?