Zbyněk Baladrán

Kateřina Tučková portfolio květen 2007

Patří k nejznámějším českým konceptuálním multimediálním umělcům. A to nejen na domácí scéně, kde na sebe upoutal pozornost především účastí na výstavě finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého 2005, ale i na půdě zahraniční. V roce 2004 zastupoval jako jediný Českou republiku v San Sebastianu na pátém evropském bienále současného umění Manifesta. V současné chvíli jsou jeho práce k vidění v Moravské galerii a na Staroměstské radnici.

Zbyněk Baladrán (1973) absolvoval nejprve obor teorie dějin umění na Karlově univerzitě. Poté začal studovat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde prošel ateliérem vizuální komunikace Jiřího Davida, ateliérem malby Vladimíra Skrepla a ateliérem nových médií Veroniky Bromové. Studium ukončil v roce 2003. Během šesti let vyzkoušel různé způsoby práce, od malby až po video, a teprve na konci studia začal hledat své klíčové téma a svůj osobitý způsob vyjádření. Našel jej ve zpracování kolektivní paměti, kterému se začal věnovat v diplomové práci. A základním vyjadřovacím prostředkem se mu stalo video, fotografie a kombinace nových médií.

„Zajímá mě přítomnost a budoucnost, obojí příčně vychází z minulosti. Zajímá mě, co jsme, a bez pochopení toho, co jsme byli, to je velmi těžké. Ve svých pracích se snažím přinést určité návody, jak sledovat historii. Věřím, že umění má moc pohnout člověkem, jako samozřejmě i jiné věci, ale umění je na to zaměřeno primárně. Je to návod, jak se dívat na svět, který je možné sdílet,“ říká o námětovém těžišti své práce Baladrán.

Od chvíle, kdy se rozhodl sledovat fenomén individuální i kolektivní paměti a mapovat způsob vyrovnání se s vlastní i společnou historií, řetězí Zbyněk Baladrán své práce ve vzájemně související celky. Každý z uzavřených projektů je předstupněm pro následující dílo. Myšlenky a jejich realizace se neuzavírají, naopak, košatí se v širší a komplexnější výpověď. Jsou záznamem a zároveň reflexí naší nedávné historie. Patří k nim i projekt, který autor představil na zmíněném ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého, kde konfrontoval na jedné straně dobové televizní a rozhlasové záznamy s cenzurovanými listinami plynule procházejícími druhou stranou obrazovky.

Na současné výstavě v Moravské galerii se zase pohroužil do soukromé sféry: prezentuje privátní dokumenty osob, které byly ochotné zapůjčit své rodinné snímky do veřejné expozice. Společným jmenovatelem exponátů je prostředí Brna, doba posledních padesáti let a médium fotografie. Soukromé snímky osob, které byly pořízeny před třiceti čtyřiceti lety, ztrácejí s odstupem času na intimitě a vypovídají především díky zachycení designu, módy, účesů nebo předmětů o době jako o celku. Ve výstavním prostoru se stávají veřejnými a reprezentují kolektivní paměť – aktualizují minulost. To je výsledek, kterého chtěl Zbyněk Baladrán v projektu nazvaném Tabulka (Monument transformace, fragment # 3), dosáhnout.

Jeho tvorba nespočívá pouze ve výsledném stavu expozice, ale začíná jako práce s lidskou pamětí a minulostí už ve chvíli, kdy se snaží materiál shromáždit. Pracuje s oficiálními archivními materiály i s videozáznamy či fotografiemi soukromých osob. Shromažďuje je pomocí inzerátů a žádostí už několik let. Jeho ateliérový archiv čítá půl tuny videozáznamů, fotografií, dokumentace.

Zbyněk Baladrán pravidelně vystavuje v evropských zemích a také odtud zve současné umělce do Prahy. Jejich díla představovala Galerie Display, jíž byl Baladrán spolukurátorem. V jeho osobě se vzácně snoubí intelektuální, výtvarné a organizační schopnosti. Na jednoho člověka úctyhodný objem.

VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ

Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.

Přihlásit se

Nemáte předplatné? A chcete číst dále?

Získat předplatné

Získejte
roční předplatné
za 885 Kč

10 tištěných čísel

365 dní online verze

Členská karta ARTcard

Získat předplatné